Jen málokterá památka dokáže tak názorně spojit lidské dějiny s ochranou přírody. Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlatých Horách stojí na místě, kde se potkává středověká stavební tradice, barokní výzdoba a živý svět chráněných netopýrů. Zatímco návštěvníci obdivují oltáře, nástěnné malby nebo výhled z věže, nad jejich hlavami se během léta ukrývá kolonie vrápenců malých.
Stavba s kořeny ve 13. století
Historie kostela sahá do 13. století. Původně šlo o trojlodní raně gotickou stavbu, jejíž existence je nepřímo doložena písemnými zmínkami z let 1339 a 1376 až 1377. Gotický původ dodnes připomíná především půdorys kostela, stará sakristie a středověká věž před presbytářem.
Ve středověku však kostel nesloužil pouze duchovnímu životu města. Pravděpodobně kolem roku 1467 byl opevněn a jeho obrannou úlohu mohlo posílit také zničení nedalekého hradu Edelštejna. Stopy někdejšího opevnění jsou patrné zejména v okolí věže a presbytáře. Stavba tak představuje doklad doby, kdy kostely v městské krajině mohly být zároveň místem bohoslužeb i útočištěm.
Požáry, přestavby a Slezská Sixtinská kaple
Podoba, kterou návštěvník vidí dnes, vznikala postupně. Po požáru v roce 1699 byl kostel přestavěn v barokním slohu. Další ničivý požár vypukl v březnu 1833 a zničil mimo jiné hlavní oltář. Nový vytvořil řezbář Bernard Kutzer z Horního Údolí.
V boční lodi vznikla roku 1780 kaple svatého Josefa. O více než sto let později, v roce 1900, dostal interiér nástěnné malby od zlatohorských umělců Franze Templera a Emila Brendela. Spolu s klenbami dávají prostoru působivou podobu, pro kterou se kostelu někdy říká Slezská Sixtinská kaple.
Při prohlídce stojí za pozornost milostný obraz Panny Marie Pomocné, hlavní oltář, boční oltář svatého Josefa, křtitelnice i středověká sakristie. Významným prvkem je také obranná věž, která připomíná méně známou, ale důležitou stránku minulosti kostela.
Letní domov vrápenců
Neobvyklý příběh se odehrává v půdních prostorách. Kostel využívá jako letní úkryt vrápenec malý, drobný teplomilný netopýr s charakteristickým podkovovitým výrůstkem kolem čenichu. Podle dostupných údajů byl ve Zlatých Horách poprvé zaznamenán v roce 1998 a kolonie je pravidelně sledována od roku 2006.
V prostoru nad bočními kaplemi, především nad kaplí svatého Josefa, se podle dřívějších údajů shromažďuje přibližně 250 samic s mláďaty. Počet se však může v jednotlivých letech měnit. Vrápenci zde využívají půdu jako letní úkryt a porodní kolonii. V minulosti měli zřejmě k dispozici také půdu domu v Kostelní ulici číslo 13. Po ztrátě tohoto útočiště vzrostl význam kostela pro místní populaci ještě více.
Citlivost kolonie se promítla i do oprav. Při rekonstrukci krovů byly podle dostupných informací zachovány vletové otvory a práce se přizpůsobily potřebám netopýrů. V kostelní zvonici navíc hnízdí poštolky obecné a pravidelně zde byl zaznamenán také samec netopýra brvitého. Památka tak není pouze kulisou minulosti, ale fungujícím útočištěm několika živočišných druhů.
Co může návštěvník vidět
Kostel je možné navštívit při bohoslužbách a podle aktuálního režimu také v rámci prohlídek. Ty bývají organizovány po objednání; za příznivých podmínek může být přístupná také věž s výhledem na Zlaté Hory a okolní hory. Aktuální možnosti je vhodné ověřit u farnosti nebo v rámci projektu Otevřené chrámy.
Půda s kolonií vrápenců není běžnou součástí návštěvnického okruhu. Omezení vstupu má dobrý důvod: během rozmnožování by hluk a pohyb lidí mohly citlivé živočichy rušit. Kostel tak připomíná, že ochrana památek a přírody nemusí stát proti sobě. V případě Zlatých Hor se naopak vzájemně doplňují.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie najdete na adrese Kostelní 16, 793 76 Zlaté Hory. Jeho návštěva nabízí nejen setkání s výraznou sakrální památkou, ale také nenápadný příběh o tom, jak se historická stavba může stát důležitou součástí současné krajiny a domovem chráněných zvířat.