Stavba, která se nedrží při zemi
Krnovské Městské divadlo zaujme už při pohledu z ulice. Nestojí jako klidný obdélný blok, ale je umístěno diagonálně k nároží ulic Mikulášská a E. F. Buriana. Jeho nepravidelný půdorys, trojboké průčelí a zkosený vstup vytvářejí dojem pohybu, který je pro expresionistickou architekturu typický.
Výraz stavby podtrhují ostré trojúhelníkové štíty, geometricky prolamované fasády, lizénové rámy a valbová střecha. K hlavnímu vstupu vede zalamované žulové schodiště. Celek působí dynamicky, ale zároveň není přehnaně dekorativní. Právě v tom spočívá jeho půvab: divadlo je nepřehlédnutelné, aniž by se snažilo návštěvníka ohromit monumentální velikostí.
Budova je považována za jeden z ojedinělých příkladů expresionistické divadelní architektury v českých zemích. V její podobě se přitom potkávají také dílčí kubistické a klasicizující vlivy. Pro návštěvníka, který se zajímá o architekturu českých měst, jde o pozoruhodnou připomínku toho, že moderní stavební experimenty nevznikaly jen v Praze nebo velkých průmyslových centrech.
Od počátku kino i divadlo
Projekt připravil architekt Leo Kammel, rodák z Kamenického Šenova a žák Jana Kotěry. Stavbu v letech 1927 až 1928 realizovala krnovská firma Koch, Kindermann & spol. Slavnostní otevření se uskutečnilo 11. listopadu 1928.
Objekt nebyl od začátku určen pouze divadelním představením. Koncipován byl jako společné městské kino a divadlo, což připomíná i jeho původní název Lichtspiel und Stadttheater. Multifunkční pojetí odpovídalo době, kdy kulturní budovy musely zvládnout co nejširší provoz a nabídnout zázemí různým typům programu.
Také vnitřní uspořádání bylo na svou dobu velkorysé. Hlediště mělo oválný tvar, dvanáct lóží v parteru a balkon s dalšími jedenácti lóžemi. Samostatná lóže připadala starostovi a významným hostům. Původní jeviště měřilo 13 krát 9 metrů a pod ním se nacházelo orchestřiště pro až 42 hudebníků. Kapacita se v průběhu let měnila; původně se počítalo přibližně se 600 místy, v určité etapě se počet sedadel zvýšil až na 1009.
Detaily, které stojí za pozornost
Architektonická hodnota krnovského divadla nekončí u fasády. Ve vstupních prostorách se dochovaly nebo jsou připomínány výtvarné prvky, například plasticky řešený kosočtverečný rastr ve vestibulu, nástěnná malba Pierot nebo mramorová podlahová intarzie Zdeňka Máčela. Na výzdobě se podíleli také ostravští a krnovští výtvarníci.
Proměny provozu si vyžádaly přístavby už v meziválečném období. V letech 1930, 1932, 1934 a 1936 přibyly další části, mimo jiné sklady kulis a kanceláře. Ukázalo se tak, že původní provozní zázemí nestačí rostoucím nárokům divadelního i filmového provozu.
Po druhé světové válce se Krnov stal dějištěm významných amatérských divadelních přehlídek. Od roku 1957 se zde konal Divadelní máj Krnova, jehož tradice trvala do roku 1996. Budova v různých obdobích nesla také názvy Divadlo Julia Fučíka a Národní kino. K názvu Městské divadlo Krnov se vrátila v roce 1990.
Obnova a nová zkouška
Divadlo je památkově chráněné a v letech 2020 až 2021 prošlo první etapou rozsáhlejší rekonstrukce. Obnova přinesla mimo jiné nová sedadla, výměnu jeviště a opravu přízemních lóží. Cílem bylo zvýšit pohodlí diváků i účinkujících a zlepšit každodenní provoz budovy.
Do jejího příběhu však zasáhla povodeň v září 2024. Voda poškodila například rozvodnu scénického osvětlení, motory tahů a opon, výměníkovou stanici, šatny i orchestřiště a částečně zasáhla také hlediště. Provoz divadla byl proto znovu přerušen a část programu se přesunula do jiných prostor.
Podle zveřejněných plánů Městského informačního a kulturního střediska Krnov se počítá s opětovným otevřením na podzim 2026. Termín se však může změnit podle průběhu oprav. Exteriér si lze prohlédnout i během uzavření; dostupnost interiéru a konkrétních představení je třeba před návštěvou ověřit u správce.
Městské divadlo stojí na adrese Mikulášská 911/21, nedaleko západního okraje historického centra. Je proto přirozenou zastávkou při architektonické procházce Krnovem. I když se dovnitř momentálně nemusí podařit nahlédnout, jeho výrazné nároží a promyšlené tvary připomínají, že i v menším městě může vzniknout stavba evropského kulturního významu.