Cvilín patří k místům, kde není třeba vybírat mezi památkami a přírodou. Na jihovýchodním okraji Krnova leží dva zalesněné kopce, které dohromady vytvářejí jeden z nejzajímavějších výletních cílů v okolí města. Na Předním Cvilínském kopci stojí poutní kostel, křížová cesta a rozhledna, zatímco Zadní Cvilín ukrývá zříceninu hradu Šelenburk.
Výstup, který začíná u 222 schodů
Nejvýraznější cesta ke kostelu vede po Cvilínských schodech. Kamenné schodiště vzniklo v roce 1869 a je rozdělené do 26 úseků s odpočívadly. Celkem má podle údajů poutního místa 222 schodů, takže výstup není jen krátkým přesunem, ale samostatným zážitkem. Přibližně v polovině stojí novogotická kaple, která cestu ozvláštňuje a zároveň nabízí místo k zastavení.
Schody ústí u barokního poutního areálu, jehož hlavní stavbou je kostel Povýšení svatého Kříže a Panny Marie Sedmibolestné. Místní poutní tradice je doložena od 17. století. Na místě měl stát kříž už v roce 1635 a v letech 1679 až 1684 zde minorité vybudovali dřevěnou kapli. Základní kámen dnešního kostela byl položen 6. července 1722. Stavba podle projektu krnovského stavitele Andrease Ganse byla dokončena v roce 1728.
Barokní kostel s pohnutou historií
Interiér poutního kostela připomíná, že Cvilín nebyl nikdy jen vyhlídkovým místem. Na výzdobě se podíleli například malíř František Eckstein a řezbáři Johannes Lehner s Hansem Michaelem Huebnerem. Hlavní oltář zdobí obrazy Panny Marie Sedmibolestné od Heinricha Teubera.
Stavba však několikrát čelila zkáze. Za josefinských reforem byl kostel v roce 1786 uzavřen a určen k demolici. Zachránili jej čtyři krnovští měšťané, kteří jej vykoupili za 406 zlatých. V roce 1865 areál poškodil požár, při němž shořela střecha, obě věže i zvony. Za druhé světové války kostel zasáhla letecká puma, která poškodila část klenby s freskami i levou věž. Po obnově byl znovu vysvěcen v roce 1947. Celý poutní areál, nikoli pouze samotná budova kostela, získal v roce 2018 status národní kulturní památky.
Rozhledna s výhledem na Krnov i Jeseníky
Jen kousek od kostela stojí kamenná rozhledna. Vznikla v letech 1902 až 1903 z iniciativy Moravskoslezského sudetského horského spolku a za podpory knížete Jana II. z Lichtenštejna. Při otevření dostala jméno Lichtenštejnova rozhledna.
Válcovitá stavba s cimbuřím byla po poválečných opravách o něco nižší než původně, protože přišla o horní věžičku. Dnes dosahuje přibližně 29 metrů, podle různých údajů se ovšem její výška uvádí poněkud odlišně. Na vyhlídkovou plošinu vede vnitřní schodiště se 144 schody. Za dobré viditelnosti je odtud možné sledovat Krnov, Jeseníky s Pradědem, části Moravskoslezských Beskyd i polskou krajinu.
Rozhledna prošla celkovou rekonstrukcí v letech 2020 až 2021. Její sezónní provoz se může měnit, proto je rozumné ověřit aktuální přístupnost před cestou.
Ze slavnostního návrší ke Šelenburku
Po návštěvě kostela a rozhledny stačí pokračovat na Zadní Cvilínský kopec. Lesní cesta vede ke zřícenině hradu Šelenburk, která se v pramenech objevuje také jako Cvilín nebo Lobenštejn. Hrad vznikl patrně ve 13. století jako součást obranné soustavy a měl chránit důležité cesty v okolí Krnova. V roce 1474 jej dobyla vojska uherského krále Matyáše Korvína. Později jej držel rod ze Šelenberka a po třicetileté válce byl definitivně opuštěn.
Dnes z hradu zůstávají především zbytky opevnění a mohutné torzo válcové věže. Ta měla podle památkového katalogu průměr přibližně 14 metrů, zdivo silné kolem 5,3 metru a dochovanou výšku asi 8,5 metru. Šelenburk je volně přístupná ruina, nikoli upravený návštěvnický objekt s pokladnou. Nerovný terén a místy nestabilní zdivo vyžadují pevnou obuv a opatrnost, zvlášť při výletu s dětmi.
Výlet s přesahem do Polska
Okolí Cvilína není cenné jen historicky. Floristický průzkum zde zaznamenal 601 taxonů vyšších cévnatých rostlin, mezi nimi například lilii zlatohlavou nebo kruštík polabský. Lesní úsek mezi oběma kopci proto příjemně mění charakter výletu: po architektuře a výhledech přichází klidnější putování krajinou.
Cvilín se navíc stal i přeshraničním symbolem. Po známé krnovské dominantě byl pojmenován polský zrající sýr, který nabízela farmářka z nedaleké Radynie na trzích a jarmarcích v Česku i Polsku. Ať už se k němu návštěvník dostane, nebo ne, samotný výlet má jasný recept: vystoupat po schodech ke kostelu, rozhlednu si nechat jako vyhlídkovou odměnu a nakonec pokračovat lesem ke Šelenburku.