Zřícenina vysoko nad krajinou
Kumburk stojí na výrazném stejnojmenném vrchu v nadmořské výšce přibližně 642 metrů. Už samotný výstup naznačuje, proč si stavitelé vybrali právě toto místo: hrad měl dobrý přehled o okolní krajině a zároveň působil jako obtížně dostupná pevnost. Dnes je jeho hlavním lákadlem spojení historie, přírody a dalekých výhledů.
Z dřevěné vyhlídkové konstrukce i z některých míst areálu se otevírají pohledy k Jičínsku, přes Český ráj a Podkrkonoší až ke Krkonoším. Za příznivého počasí lze zahlédnout také Ještěd, Kozákov, Tábor, Bradlec, Zvičinu nebo vzdálené Orlické hory. Proměnlivý obraz krajiny je jedním z důvodů, proč má smysl vydat se na Kumburk i bez hlubšího zájmu o hradní dějiny.
Od markvartického hradu k mocné pevnosti
První písemná zmínka o Kumburku pochází z roku 1325. Jeho založení se obvykle spojuje s rodem Markvarticů, archeologické poznatky však připouštějí, že na vrchu mohla stát starší strážní stavba. Hrad postupně procházel několika stavebními etapami a vznikl zde promyšlený obranný systém.
Hradní jádro chránila plášťová hradba, palác s obytnou věží i okrouhlá flankovací věž. K areálu patřily také další věže, brány, parkán a hospodářské objekty. Dispozice se přizpůsobovala tvaru vrchu a obrana byla vedena tak, aby případný útočník musel překonávat jednotlivé části opevnění postupně. Dochované zdivo dnes působí romanticky, původně však šlo o důkladně zabezpečené šlechtické sídlo.
Za husitských válek hrad obýval Hynek Krušina z Lichtenburka, který nechal hradní jádro rozšířit o vnější opevnění. V dalších obdobích se mezi jeho držiteli objevili Berkové z Dubé, Trčkové z Lípy nebo Smiřičtí. Kumburk tak nebyl bezvýznamnou odlehlou tvrzí, ale součástí mocenských poměrů v širším regionu.
Válka, zkáza a dnešní zbytky
Rozhodující zlom přinesla třicetiletá válka. Hrad zpustošili Švédové a roku 1658 byl na příkaz císaře Leopolda I. rozbořen. Důvodem nebyla jen jeho poškozená podoba, ale také obava, že by kvalitní vnější opevnění mohlo být znovu využito jako vojenský bod.
Do současnosti se zachovaly části paláce, hranolové i okrouhlé věže, sklepení, brány a úseky parkánových a obvodových hradeb. Patrné jsou rovněž relikty hospodářských staveb. Návštěvník si tak může udělat představu o velikosti někdejšího hradu, přestože jednotlivé pozůstatky vyžadují trochu pozornosti a představivosti.
Kumburk je kulturní památkou a podle Národního památkového ústavu patří k nejlépe dochovaným hradním objektům vrcholného středověku v regionu. S místem je spojena také návštěva Karla Hynka Máchy, kterého připomíná pamětní deska v horní věži.
Výlet od Syřenova nebo přes Klepandu
Nejvýraznější pěší přístup vede od železniční zastávky Syřenov po žlutě značené trase. Starší údaje uvádějí přibližně tři kilometry a převýšení kolem 230 metrů, takže jde o cestu, která už nabídne skutečný výlet do kopce, nikoli jen krátkou procházku od parkoviště. Značení se v minulosti v úseku pod hradem měnilo, a před cestou je proto rozumné ověřit jeho aktuální stav.
Na Kumburk lze zamířit také po červené značce od směru Klepanda nebo od rozcestí Skalka pod Kumburkem směrem od Nové Paky. Výlet se dá spojit s návštěvou nedaleké zříceniny Bradlec a s putováním krajinou na pomezí Českého ráje a Podkrkonoší. Pro přesné plánování je vhodnější pracovat s názvem výchozího místa nebo GPS souřadnicemi než hledat klasickou adresu hradu.
Památka otevřená po celý rok
Areál Kumburku je podle jeho správců volně přístupný po celý rok a nejde o klasický hrad s pevnou otevírací dobou. Dobrovolný příspěvek pomáhá s další údržbou. O záchranu zříceniny pečuje obec Syřenov společně se Sdružením pro záchranu hradu Kumburku, které pořádá pracovní víkendy a příležitostné kulturní akce. Při nich může být otevřen také šenk s turistickými suvenýry.
Na místě je nutná zvýšená opatrnost. Některé hradební partie nemají zábradlí a volný pohyb psů může být nebezpečný kvůli riziku pádu. Kumburk proto nejlépe funguje jako klidný výletní cíl: s pevnou obuví, dostatkem času na prohlídku zbytků hradu a chvílí strávenou na vyhlídce.