Lamberk není místem, kam se jede za zachovanou věží nebo palácem. Jeho kouzlo spočívá v něčem jiném: v prudkém skalnatém ostrohu, který ze tří stran obtéká Oslava, v hlubokém údolí a v terénu, kde lze i po staletích rozpoznat někdejší obranný systém. Zřícenina leží přibližně dva kilometry jihozápadně od Březníka v Kraji Vysočina.
Hradní areál je dnes především archeologickou lokalitou. Návštěvník tu spatří zbytky zdiva, příkopy, skalní úpravy a ve skále vytesanou přístupovou cestu. Kdo se vydá na místo s trochou představivosti, dokáže si mezi terénními hranami poskládat obraz pevnosti, která měla nad údolím velmi přirozenou ochranu.
Hrad na dlouhém skalnatém hřbetu
Název Lamberk se patrně vyvinul ze staršího označení Langenberg nebo Langenberk. To mělo odkazovat na protáhlý a úzký skalnatý hřbet, na němž hrad vznikl. Řeka Oslava obtéká ostroh ze tří stran, takže stavitelé získali nejen obtížně přístupné místo, ale také výrazný výhled do meandrujícího údolí.
Vznik hradu se klade do druhé poloviny 14. století, pravděpodobně do jeho 70. let. V pramenech je spojen s Jaroslavem z Knínic. Rod se v Březníku objevuje roku 1360 a Jaroslav se roku 1377 již psal z Lamberka; některé přehledy uvádějí jako první písemnou zmínku rok 1376. Přesný rok založení proto nelze určit zcela jednoznačně.
Dispozice hradu byla promyšlená a přizpůsobená terénu. Přístup chránily příkopy, předhradí a hradní jádro. První příkop měl podle odborného popisu přibližně osm metrů na šířku a sedm metrů do hloubky. Cesta pak pokračovala po úzké terase mezi předhradním skaliskem a srázem k řece. Jádro hradu mělo protáhlý půdorys zhruba 15 krát 45 metrů, s pravděpodobným palácem ve východní části a parkánovou zdí.
Přibližně dvě stě metrů před hradem stálo ještě předsunuté opevnění. Od hřebene ho odděloval příkop široký asi 12,5 metru. Tyto pozůstatky nejsou na první pohled tak nápadné jako zdivo, právě ony však pomáhají pochopit, jak byl Lamberk chráněn.
Jan Sokol: voják mezi válkou a službou
S Lamberkem je nejvýrazněji spojen Jan Sokol z Lamberka. Na přelomu 14. a 15. století působil jako vojenský velitel a žoldnéř v neklidné době sporů moravských markrabat Jošta a Prokopa. V pramenech se objevuje poprvé roku 1396 a později získal podporu krále Václava IV. Sloužil také na Vyšehradě a za své služby dostával majetkové dary i vojenské úkoly.
Jeho život ukazuje, jak obtížné je dívat se na středověké válečníky dnešní optikou. Jan Sokol bývá označován za loupeživého rytíře, zároveň však šlo o profesionálního bojovníka, kterého si najímali různí mocní páni. Byl spojován s výpravami proti statkům olomouckého biskupství i s dalšími konflikty.
Roku 1404 se podílel na obraně Znojma proti vojskům krále Zikmunda a rakouského vévody Albrechta. O tři roky později se zmocnil rakouské Lávy, známé jako Laa an der Thaya. Nejznámější kapitolu jeho života pak představuje účast na polsko-litevském tažení proti Řádu německých rytířů a na bitvě u Grunwaldu 15. července 1410. Podle obecních historických materiálů zemřel 28. září téhož roku v Polsku. Vyprávění o otravě je třeba brát jako tradici či pozdější podezření, nikoli jako jistě prokázanou skutečnost.
Dvojice hradů nad jedním údolím
Lamberk nebyl v krajině osamocený. Naproti, na druhém ostrohu nad Oslavou, stával Sedlecký neboli Nový hrad. Obě pevnosti od sebe dělilo přibližně 220 metrů a tvořily pozoruhodnou hradní dvojici. Sedlecký hrad měl mimo jiné chránit majetek třebíčského kláštera před rozpínavostí okolní šlechty.
Po smrti Jana Sokola držel Lamberk jeho příbuzný Vaněk, který byl rovněž spojován s loupeživými výpravami. Roku 1420 zemřel a majetek postupně přešel k dalším rodům. Hrad zanikl nejpozději před rokem 1459, kdy je uváděn jako zbořený. Jeho zkáza se obvykle spojuje s taženími moravských stavů proti hradům využívaným loupeživými družinami po husitských válkách, patrně po roce 1440. Přesné datum zničení ale známo není.
Výlet za ruinou i výhledy
Zřícenina je volně přístupná a nemá klasickou návštěvní dobu ani pokladnu. Nejkratší cesta z Březníka měří podle turistických údajů přibližně 2,2 kilometru. Od rozcestí Lamberk, zřícenina vede k vlastnímu areálu červeně značená odbočka dlouhá asi 300 metrů.
Kdo chce poznat údolí důkladněji, může vyrazit z Náměště nad Oslavou. Trasa k Lamberku měří přibližně osm kilometrů a nabízí více přírodních scenérií, zároveň však může být náročnější. Lesní cesty a prudší úseky vyžadují pevnou obuv; při sněhu, náledí nebo zvýšené hladině řeky je vhodné ověřit aktuální průchodnost stezek.
Na místě je třeba počítat s nerovným povrchem, srázy a absencí běžného návštěvnického zázemí. Lamberk leží v archeologicky významném území, proto není vhodné rozebírat zdivo, kopat, přemisťovat kameny ani odnášet případné nálezy. Největší odměnou za návštěvu je ostatně samotné místo: tiché údolí Oslavy, protější svahy a hrad, který dnes připomíná spíše krajina než dochované stavby.