Jedenáct mytologických soch v zámeckém parku, nástropní fresky s antickými motivy a kaple ukrytá v barokním sídle. Zámek Lnáře patří k místům, kde se historie neodehrává jen v datech, ale také v obrazech, sochařské výzdobě a příbězích lidí, kteří areálem prošli. Některé popisy parku hovoří o sochách znamení zvěrokruhu, současná prezentace zámku je však označuje především jako sochy antických bohů od Ignáce Michaela Platzera.
Barokní sídlo vedle starší tvrze
Nový zámek začal v roce 1666 budovat Aleš Vratislav, hrabě z Mitrovic. Dokončení se ujal Tomáš Zacheus Černín z Chudenic a stavba byla završena roku 1685. Raně barokní, dvoupatrový a čtyřkřídlý objekt vyrostl vedle starší tvrze, která předtím sloužila jako sídlo majitelů panství.
Právě spojení obou staveb dává návštěvě Lnář zvláštní atmosféru. Zatímco zámek představuje reprezentativní šlechtické sídlo s promyšlenou výzdobou, sousední tvrz připomíná starší a praktičtější vrstvu zdejší historie. Dnes v ní funguje mimo jiné infocentrum, knihovna a výstavní prostory, takže se vyplatí naplánovat si obě památky jako jedno návštěvní místo.
Procházka antickou mytologií
Největším lákadlem zámeckých interiérů jsou nástěnné malby, na nichž se podílel malíř Giacomo Tencalla. Výjevy čerpají z antické mytologie a dávají sálům slavnostní, téměř divadelní ráz. Velký sál zdobí rozsáhlá nástropní freska s antickým božstvem, která ukazuje, jak důležitou roli měla výtvarná výzdoba v barokní šlechtické reprezentaci.
Odlišnou náladu nabízí kaple sv. Josefa. Její fresky s biblickými výjevy jsou spojovány s Johannem Franzem Hoffmannem. Kaple tak doplňuje světské mytologické motivy zámku o duchovní rovinu a zároveň patří k prostorům, které při běžné prohlídce podobných sídel často zůstávají stranou pozornosti.
Park s Platzerovými sochami
Zámecký park se rozkládá přibližně na čtyřech hektarech. Jeho výraznou ozdobou je soubor jedenácti soch, původně jich podle dostupných informací mělo být dvanáct. Díla Ignáce Michaela Platzera představují antické bohy a společně s kašnou se sochou Poseidona vytvářejí působivý celek, který stojí za samostatnou procházku.
Park není jen kulisou k prohlídce interiérů. Umožňuje vnímat zámek z odstupu, sledovat jeho kompozici a porovnat klidnou zeleň s bohatou výzdobou uvnitř. Pro návštěvníka je zajímavý i samotný rozdíl v označování soch: někdy se mluví o znameních zvěrokruhu, oficiální web zámku však zdůrazňuje jejich mytologický původ.
Od šlechtických rodů k událostem roku 1945
Lnářský zámek postupně spojil několik významných rodů. Po Černínech jej vlastnili například Küniglové, Sweerts-Šporkové, Thunové, Linkerové a Lingenauové. Ve 20. století se do jeho podoby výrazně zapsal Karel Bondy, který panství získal v roce 1923. Nechal upravit průčelí a v areálu vybudoval bazén, tenisový kurt a kuželník. Roku 1936 zámek koupil advokát Jindřich Anastáz Vaníček.
Za druhé světové války nacisté objekt zabrali a zřídili v něm výcvikové středisko Hitlerjugend. Na konci války se Lnáře ocitly poblíž demarkační linie. V zámku byli ubytováni američtí vojáci a podle oficiální historie zde přespal také generál Vlasov. Tato kapitola dodává baroknímu areálu nečekaný moderní rozměr.
Rybníkářství a Muzeum kočky
Po válce přešel zámek do státní správy. Rozsáhlá rekonstrukce skončila v roce 1985, kdy areál sloužil jako rekreační a zasedací sídlo české vlády. V roce 1993 byl v restituci vrácen potomkům posledního majitele a od roku 1999 je přístupný veřejnosti.
Dnešní návštěvnická nabídka zahrnuje prohlídku interiérů, kaple a parku. Doplnit ji lze o expozici místní rybníkářské tradice a Muzeum kočky. Rybníkářství má ve Lnářích hluboké kořeny a nejstarší zdejší rybníky jsou podle obecních informací spojovány už s dobou Karla IV.
Zámek stojí na adrese Lnáře 1, přibližně osm kilometrů severozápadně od Blatné, na silnici mezi Plzní a Českými Budějovicemi. Otevírací doba i rozsah prohlídek se mohou během roku měnit, proto je vhodné ověřit aktuální podmínky před cestou. Návštěvu lze spojit s prohlídkou tvrze, obce a okolní krajiny plné rybníků.