Říká se, že Mariánskohorské schody mají 365 stupňů – jeden pro každý den v roce. Ve skutečnosti se jich dnes v prudkém lesním svahu dochovalo přibližně 350. Rozdíl mezi lidovou tradicí a skutečným stavem ale jejich kouzlo nijak neumenšuje. Hrubě opracované kamenné schodiště mezi Mariánskou Horou a údolím Desné patří k pozoruhodným místům Albrechtic v Jizerských horách.
Cesta za prací přes jizerskohorský svah
Schody nevznikly jen jako náboženská památka. Jejich původ byl především praktický. Obyvatelé Mariánské Hory, mezi nimi zejména textilní dělníci, potřebovali sestupovat do Desné a dalších průmyslových lokalit. V údolí se rozvíjely sklárny, pily i textilní výroba a kamenná cesta jim výrazně zkracovala každodenní docházku.
Na budování schodů se podle místní historie podíleli také skláři, kteří z horské osady sestupovali za prací. Vznikla tak komunikace, která byla po dlouhou dobu součástí obyčejného pracovního života. Dnes může působit jako romantická lesní trasa, ve své době však znamenala hlavně náročné, ale užitečné spojení mezi domovem a zaměstnáním.
Od praktické zkratky ke svatým schodům
Postupně získala cesta také poutní význam. Obyvatelé Desné po ní chodili ke kapličce Panny Marie na Mariánské Hoře, kde se nachází i mariánská soška. Právě spojení s poutěmi dalo schodům označení „svaté“. Setkat se lze také s názvy Mariánské nebo Čertovy schody.
Podél cesty měla na počátku 19. století vzniknout jednoduchá křížová cesta s kolorovanými rytinami a primitivní kapličkou či Božím hrobem. Tyto prvky se postupem času dostaly do špatného stavu, přesto poutní vrstva místa zůstává důležitou součástí jeho příběhu. Lidové vyprávění navíc vysvětluje symbolický počet schodů pověstí o čertovi, který měl každý den položit jeden kámen.
Kamenná trasa v lese
Schodiště vede velmi strmým zalesněným svahem. Jednotlivé stupně jsou zhotovené z hrubě opracovaného kamene, podle turistických popisů z místní žuly, a v terénu působí spíše jako součást hory než jako pravidelně vystavěná komunikace. Právě díky tomu návštěva nabízí víc než jen výstup či sestup: člověk si při ní snadno představí, jak tudy po generace procházeli lidé z horských osad.
Schody jsou přístupné z obou směrů. Z Desné se jejich nástup nachází v zadní části Desné I a podle Libereckého kraje k němu návštěvníky navádí ručně malovaný ukazatel. Druhou možností je sestup nebo výstup z Mariánské Hory. Protože jde o přírodní trasu bez pokladny a návštěvní doby, lze ji navštívit samostatně i jako součást delšího výletu.
Výlet za historií Albrechtic
Mariánskohorské svaté schody dobře zapadají do putování po zajímavostech v okolí. Výlet lze spojit s návštěvou kapličky na Mariánské Hoře, Mariánskohorských bud nebo s cestou údolím Bílé Desné k Protržené přehradě. Schody tak nejsou izolovanou památkou, ale jedním z článků příběhu zdejší krajiny, v níž se potkávaly horské osady, průmysl, poutní tradice a práce v náročném terénu.
Obec Albrechtice v Jizerských horách je uvádí mezi památkami místního významu a jako součást značené turistické infrastruktury. O jejich stav se v posledních letech starají také dobrovolníci, kteří pořádají brigády zaměřené na čištění schodiště. Péče je důležitá, protože kamenný povrch v lese může být nerovný, vlhký a kluzký. Na cestu se proto hodí pevná obuv a před výpravou je rozumné ověřit aktuální stav trasy u obce.
Největší hodnotou schodů je jejich mnohovrstevnatost. Jsou pozůstatkem každodenní cesty za výdělkem, připomínkou sklářské a textilní minulosti i stopou někdejšího poutního života. Kdo po nich dnes vystoupá, prochází zároveň dějinami Mariánské Hory a Desné – po trase, která zůstala živou součástí jizerskohorské krajiny.