Vysoká půlkruhová okna, zdobný vstupní portál, balkon a reliéfy řemesel na fasádě. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze se nedá přehlédnout – a byla by škoda vnímat je jen jako další historickou budovu v okolí Rudolfinu. Jeho neorenesanční architektura totiž od začátku vyjadřovala hlavní poslání instituce: shromažďovat, studovat a představovat kvalitní předměty vytvořené pro skutečný život.
Dům inspirovaný řemesly
Muzeum fakticky vzniklo v únoru 1885 z podnětu Obchodní a živnostenské komory. První expozice se objevila v nově otevřeném Rudolfinu, o rok později už byla zpřístupněna stálá výstava a v roce 1887 také odborná knihovna se studovnou. Vlastní sídlo začalo vyrůstat až později na okraji historického Josefova, mezi někdejším židovským hřbitovem a Sanytrovou ulicí.
Projekt připravil architekt Josef Schulz. Stavba probíhala v letech 1897 až 1901 a první podlaží bylo slavnostně otevřeno už v roce 1900. Schulz spojil prvky francouzské a severoitalské novorenesance a vytvořil budovu, která měla být reprezentativní i názorná. Na průčelí proto najdeme reliéfy připomínající košíkářství, zlatnictví, tkalcovství, sklářství, hrnčířství, tiskařství nebo výrobu porcelánu. Na výzdobě se podíleli také Antonín Popp a Bohuslav Schnirch.
V okolí vznikl pozoruhodný novorenesanční celek. Muzeum stojí naproti Rudolfinu a v širším prostoru dnešního Palachova náměstí doplňuje také budova Uměleckoprůmyslové školy. Návštěva tak může začít už venku: stačí si prohlédnout fasádu a potom porovnat její řemeslnou symboliku s předměty uvnitř.
Od skleněné číše k designu
První ředitel Karel Chytil chápal muzeum jako moderní vzdělávací instituci evropského typu. Nešlo mu pouze o ukládání vzácností. Prosazoval knihovnu, kreslírnu, sbírku modelů, výstavy a přednášky, které měly podporovat kvalitní řemeslnou výrobu. Tento přístup je patrný dodnes: muzeum není jen galerií historických krásných předmětů, ale také místem, kde lze sledovat vztah mezi materiálem, funkcí, vkusem a způsobem života.
Ve sbírkách je přibližně půl milionu předmětů od antiky po současnost. Zastoupeno je sklo, keramika, porcelán, textil, móda, nábytek, šperky, hodiny, hračky, fotografie, užitá grafika i design. Zvláštní význam má sklářská kolekce, jejímž základem se stala rozsáhlá donace mecenáše Vojtěcha Lanny z roku 1906. Muzeu tehdy věnoval 1106 kusů skla.
Stálá expozice ART, LIFE. Umění pro život představuje v šesti tematických sálech více než 1300 předmětů. Provází návštěvníka evropským užitým uměním od antiky přes jednotlivé historické epochy až k designu 20. a 21. století. Části věnované rituálům a slavnostem, panovnickým kunstkomorám, oděvu nebo fenoménům modernity ukazují, že předměty nejsou němé dekorace. Utvářejí prostředí, vyjadřují společenské postavení a ovlivňují každodenní návyky.
Historické interiéry i moderní zázemí
Významnou kapitolou v dějinách budovy je votivní sál spojený s návštěvou císaře Františka Josefa I. v roce 1901. Jeho výzdobu navrhl Josef Schulz, lunety vytvořil Karel Vítězslav Mašek a císařovu bustu Emanuel Halman. Takové detaily připomínají, že muzeum bylo od počátku také reprezentativním prostorem.
Hlavní budova prošla generální rekonstrukcí a modernizací v letech 2014 až 2017. Obnovy se dočkala také knihovna, která patří k největším českým veřejným odborným knihovnám zaměřeným na volné a užité umění, architekturu a design. Ve studovně zůstal původní Schulzův mobiliář i barokní knihovní skříně z piaristického kláštera v Benešově.
Součástí proměny bylo vybudování centrálního depozitáře ve Stodůlkách. Pětipodlažní nízkoenergetická budova ukrývá sbírky v klimaticky kontrolovaných podmínkách a nabízí restaurátorské ateliéry, badatelny i odborné zázemí. Pro běžného návštěvníka sice není přístupná, bez podobných prostor by však rozsáhlé sbírky nemohly dlouhodobě fungovat.
Tip pro návštěvu centra Prahy
Historická budova má adresu 17. listopadu 2, návštěvnický vstup vede zahradou z ulice Široká 1. Zahrada s kopií keramické kašny od Petra Lady nabízí příjemný začátek i zakončení prohlídky, v přízemí je muzejní obchod a restaurace se zahrádkou. Budova je přístupná také návštěvníkům s omezenou pohyblivostí.
Aktuální program, otevírací dobu a vstupné je vhodné před cestou ověřit na stránkách muzea, protože se mohou měnit. Prohlídku lze snadno spojit s Rudolfinem, Josefovem a procházkou kolem Palachova náměstí. K dalším místům spravovaným muzeem patří Dům U Černé Matky Boží s expozicí českého kubismu a Galerie Josefa Sudka. Uměleckoprůmyslové muzeum tak není jednorázovou zastávkou za několika vitrínami, ale vstupní branou do světa, v němž se historie umění neodděluje od věcí, které lidé používají, nosí a obklopují se jimi.