Na okraji Kfel u Horního Slavkova stojí nenápadná železobetonová stavba, která dlouhá léta splývala s okolní krajinou. Lidé ji mohli považovat za krmelec, sklad nebo posed. Teprve podrobnější průzkum ukázal, že jde o trafostanici z roku 1910, významný doklad doby, kdy se elektrické sítě teprve začínaly rozšiřovat mimo velká města a průmyslové podniky.
Elektrárna pro továrnu i okolí
Trafostanice vznikla jako součást elektrizační soustavy napojené na malou tepelnou elektrárnu u kožedělné továrny Franze Roßmeissla v Horním Slavkově. Lokální zdroj tehdy zajišťoval elektřinu nejen pro samotný průmyslový podnik, ale také pro město a blízké okolí. Šlo o období, kdy elektrifikace ještě neměla jednotná pravidla a rozvodné sítě často vznikaly podle místních potřeb a možností.
Elektrárna u továrny fungovala podle památkových podkladů do poloviny 20. let 20. století. Poté byla tovární rozvodna přepojena na přespolní elektrárnu Dolových a průmyslových závodů v Dolním Rychnově. Samotná trafostanice však zřejmě sloužila déle, pravděpodobně až do 60. let. Tehdy ji nahradila novější stožárová trafostanice přímo v obci Kfely.
Přechod mezi dvěma typy trafostanic
Stavba je jednoduchá: přízemní železobetonový objekt se sedlovou střechou. Právě její zdánlivá obyčejnost je ale klamná. Nad hřebenem střechy se dochovala konzole se šesti porcelánovými izolátory, která pomohla určit původní účel budovy. Nejde tedy o běžnou hospodářskou stavbu, ale o technické zařízení někdejší elektrické sítě.
Největší památkovou hodnotu představuje její konstrukční a typologická přechodovost. Trafostanice stojí mezi staršími plechovými kiosky a pozdějšími zděnými věžovými trafostanicemi. V českém prostředí se přitom plechové kioskové trafostanice dochovaly jen ve dvou známých případech, v Kadani a Bílině. Kfelský objekt tak zachycuje málo známou etapu vývoje, kdy se podoba těchto staveb teprve ustalovala.
Vznikl ještě před československým elektrifikačním zákonem z roku 1919, a proto nebyl výsledkem pozdějších jednotných norem. Právě tato nenormovanost z něj činí cenný doklad počátků distribuce vysokého napětí. Podle odborného odhadu může jít o pravděpodobně poslední dochovanou železobetonovou kioskovou trafostanici svého druhu v České republice.
Technická památka objevená při průzkumu
Původní funkci objektu se podařilo určit při průzkumu památek elektrárenství. Významnou roli sehrál památkář Jiří Chmelenský, který stavbu zařadil do širšího příběhu raných elektrických rozvodů. K zájmu o její ochranu přispěli také pracovníci odborného pracoviště v Lokti a lidé, kteří na neobvyklou stavbu upozorňovali.
Trafostanice je dnes vedena v Ústředním seznamu kulturních památek pod číslem 107230. Za kulturní památku byla podle městského zpravodaje prohlášena v roce 2024. Objekt vlastní město Horní Slavkov, zatímco okolní pastviny patří soukromému vlastníkovi. Město plánovalo základní průzkumy a další postup v rámci předprojektové přípravy, další vývoj proto může záviset na stavebním a památkovém posouzení.
Výlet jen z veřejně přístupných míst
Při hledání památky je důležité vyhnout se záměně s jinými Kfely. Tento objekt neleží u Ostrova, ale v katastrálním území Kfely u Horního Slavkova v Karlovarském kraji. Přesnou poštovní adresu nemá; v evidenci je veden na parcele číslo 1063, bez čísla domu a ulice.
Stavbu lze zahlédnout ze silnice směrem na Kfely, není však běžně zpřístupněna jako návštěvnický objekt a nemá pravidelné prohlídky ani zázemí. Nachází se u pastvin, jejichž okolí nemusí být bezpečné – v době dřívějšího mapování se zde pohyboval také dobytek včetně býků. Návštěvníci by proto měli zůstat na veřejně přístupných místech, nevstupovat do ohrad ani na soukromé pozemky a respektovat aktuální situaci.
Kfelská trafostanice není památkou, za kterou se vyráží kvůli okázalé architektuře. Její půvab spočívá v příběhu ukrytém v malé stavbě: připomíná dobu, kdy elektřina vznikala v místních továrnách a její rozvod se teprve učil podobě, kterou dnes považujeme za samozřejmou.