Dům, který pamatuje měšťanský život
Muzeum Horní Slavkov sídlí v Pluhově ulici v domě čp. 211. Na první pohled nenápadná budova ukrývá stavební konstrukce naznačující goticko-renesanční původ a návaznost na saský typ městské zástavby. Právě samotný objekt je důležitou součástí návštěvy – expozice není umístěna v neutrální moderní budově, ale v domě, který pomáhá představit každodennost někdejšího horního města.
Nejpozoruhodnější částí domu je černá kuchyně. Tvoří ji dvě propojené místnosti, mohutný čtvercový dýmník a zalamovaný komín procházející konstrukcí domu. Keramické a kovové nádobí spolu s kuchyňským náčiním naznačují, jak takový prostor fungoval. V přízemí jsou vystaveny také předměty z bývalého špitálního kostela svaté Anny – například polychromované dřevořezby evangelistů, sochy z hlavního oltáře nebo obraz svaté Anny Samotřetí od místního malíře Eliáše Dollhopfa.
Město, které vyrostlo z hornictví
Horní Slavkov se v 16. století zařadil mezi významná evropská hornická centra. Těžil se zde především cín a stříbro a roku 1547 město získalo postavení svobodného královského horního města. V době největšího rozmachu zde podle historických podkladů žilo přibližně 7 000 až 8 000 obyvatel. Významem se tehdy řadilo po bok Kutné Hory, Jáchymova nebo saského Freibergu.
Mineralogická a hornická expozice tuto minulost představuje z několika stran. Návštěvník uvidí horniny a minerály Slavkovského lesa, staré důlní mapy, rudná ložiska i doklady někdejšího důlního provozu. K cenným exponátům patří mramorová deska ze 16. století z ústí Pluhovy štoly, důlní nářadí, části kol z rudných mlýnů nebo zařízení používaná v dolech v 16. a 17. století.
Muzeum přitom nezůstává jen u raného novověku. Připomíná také těžbu uranu v okolí města po druhé světové válce. S ní souviselo nasazení vězňů v pracovních táborech, mimo jiné v táborech Prokop, Ležnice, Svatopluk a XII. Přilby, svítidla, měřicí a záchranné přístroje i hornická uniforma tak získávají širší význam: vyprávějí nejen o technice, ale také o tvrdých podmínkách a represivním prostředí, v němž část uranového hornictví probíhala.
Cín jako řemeslo a městská tradice
Samostatná část expozice se věnuje cínařství. Vedle cínového nádobí a výrobků místních mistrů jsou zde licí formy, vývěsní štít cínaře, část závěsného umyvadla lavabo nebo cechovní truhlička. Pozornost přitahuje také cechovní korouhev cínařů se svatým Janem Nepomuckým z první poloviny 19. století.
Další sály ukazují, jak se hornické bohatství promítalo do života města. Zastoupen je městský znak ze 16. století, střelecký prapor a terč, měšťanské skříně a truhly, městská pečetidla i kovářské a zámečnické práce. Pamětní deska připomíná návštěvu Johanna Wolfganga Goetha v roce 1818. Muzeum zároveň upozorňuje na zánik řady památek během devastace historického renesančního jádra ve druhé polovině 20. století. Dochované portály a sochařská díla tak nejsou jen ukázkami starého umění, ale také připomínkou toho, co se z města ztratilo.
Porcelán, který proslavil Horní Slavkov
Příběh města pokračuje ve druhém patře, kde je porcelánu věnována samostatná expozice. Manufaktura Haas a Czjzek vznikla roku 1792 a patří k nejstarším podnikům tohoto druhu v České republice. Vývoj výroby ovlivnili například Johann Georg Lippert a důlní mistr Wenzel Haas, osobní oprávnění k produkci porcelánu pak bylo získáno roku 1812.
Vystavené výrobky pokrývají období od první poloviny 19. do první poloviny 20. století. Mezi nejzajímavější exponáty patří část secesní jídelní soupravy vytvořené pro světovou výstavu v Paříži roku 1900 a kopie velké malované vázy Louisa Sophia z doby kolem roku 1840. Porcelán zde nepůsobí jako izolované umělecké řemeslo. Navazuje na hornickou minulost, místní průmysl i schopnost města proměnit surovinové bohatství v průmyslovou značku.
Prakticky před návštěvou
Muzeum se nachází na adrese Pluhova 211 v Horním Slavkově. V sezoně bývá podle zveřejněných údajů otevřeno od středy do neděle, mimo sezonu především o víkendech. Otevírací dobu i vstupné je vhodné před cestou ověřit, protože se mohou měnit. Návštěvu lze spojit s procházkou po Horním Slavkově nebo s poznáváním hornických památek Slavkovského lesa, včetně cínového dolu Jeroným u zaniklé obce Čistá.