V Karmelitské ulici na Malé Straně stojí budova, která během staletí několikrát změnila svou roli. Bývalý kostel svaté Máří Magdalény dnes patří Českému muzeu hudby, odborné složce Národního muzea. Návštěva tak spojuje prohlídku pozoruhodné památky s cestou dějinami hudebních nástrojů.
Aktuálně je však potřeba s návštěvou počkat. Kvůli rekonstrukci lucerny kupole je muzeum od 29. června do 31. prosince 2026 pro veřejnost uzavřeno. Termín znovuotevření a podmínky návštěvy je vhodné před cestou ověřit.
Kostel, který se proměnil v poštu i kasárna
Historie místa sahá hluboko do středověku. Na místě dnešní stavby patrně stával románský kostelík, u něhož vznikl klášter dominikánek, takzvaných magdalenitek. Ten je doložen nejpozději v roce 1329. V červnu 1420 areál poničili husité a jeho majetek později přešel na pražskou metropolitní kapitulu. Roku 1604 jej získali dominikáni.
Barokní kostel vznikal podle návrhu Francesca Carattiho, italského architekta působícího v Čechách. Základní kámen byl položen v roce 1654 a chrám byl vysvěcen roku 1709. Kvůli omezeným prostorovým podmínkám má neobvyklou orientaci sever–jih. Už v roce 1679 v něm navíc zněly tehdy největší pražské varhany.
Po zrušení kláštera za josefínských reforem v roce 1783 se osud budovy vydal nenáboženským směrem. Objekt sloužil průmyslovým účelům a také jako vrchní poštovní úřad. Pošta odsud nezajišťovala jen přepravu zásilek, ale také cestování osob poštovními kočáry.
Po roce 1848 se bývalý kostel proměnil v četnická kasárna. Při přestavbě v letech 1850 až 1851 získal klasicistní podobu, byl zvýšen na tři patra a uvnitř vznikl ochoz. Monumentální schodiště vyrostlo v prostoru původního kněžiště. Po vzniku Československa zde sídlilo Zemské četnické velitelství v Praze a po roce 1948 objekt využíval Státní ústřední archiv, dnešní Národní archiv.
Od Mozartova klavíru k thereminu
Zásadní rekonstrukce proběhla v letech 2002 až 2004. Památkově chráněná budova se tehdy přizpůsobila potřebám muzea a 22. listopadu 2004 se otevřela veřejnosti s expozicí hudebních nástrojů. Stálá výstava Člověk – nástroj – hudba vysvětluje, jak nástroje vznikaly, jak souvisejí s řemeslem a proč představují důležitý prostředek lidského hudebního projevu.
Jednotlivé sály se věnují například klávesovým, smyčcovým a dechovým nástrojům. Samostatný prostor připomíná lidovou hudbu, hrací strojky nebo nástroje takzvané rožmberské kapely ze 16. století. Mezi výrazné exponáty patří intarzované housle italského mistra Nicoly Amatiho i nástroje českého houslařského rodu Špidlenů.
Zajímavou pozornost přitahuje také kladívkový klavír z dílny Franze Xavera Christopha. Podle muzea na něj měl při své první pražské návštěvě v roce 1787 hrát Wolfgang Amadeus Mozart. Historické nástroje přitom doplňují i technické kuriozity: skleněné harmoniky, čtvrttónový klavír zhotovený ve 30. letech 20. století z podnětu Aloise Háby nebo neobvyklé dvouhlavé žesťové nástroje zvané šedifony.
V sále nazvaném Hudba pod proudem se výstava přesouvá k elektřině a moderním technologiím. Některé exponáty si mohou návštěvníci vyzkoušet. Patří mezi ně theremin, na který se hraje bez jediného fyzického dotyku.
Hudební paměť uložená v desetitisících předmětů
Výstavní sály představují jen část toho, co muzeum spravuje. Jeho sbírky obsahují přibližně 700 000 dokladů hudební historie. Patří sem hudební nástroje, notový archiv, fonotéka, osobní pozůstalosti i fondy spojené s Muzeem Bedřicha Smetany a Muzeem Antonína Dvořáka.
Hudebněhistorické oddělení uchovává také zhruba 52 000 koncertních a divadelních programů, plakátů, výstřižků a dalších tiskovin. K unikátům se řadí nejstarší dochovaný plakát k pražskému provedení Mozartova Dona Giovanniho z 2. září 1788. Fonotéka zase čítá více než 55 000 zvukových nosičů od fonografických válečků přes gramofonové desky až po kompaktní disky.
Místo pro poslech, poznávání i výzkum
Budova není jen výstavním prostorem. Dvorana a konferenční sál hostí koncerty profesionálních i amatérských hudebníků, konference a doprovodné programy. Pro odborníky je důležitá také studovna a badatelské zázemí, jejichž provoz může být během rekonstrukce omezen.
České muzeum hudby tak stojí za pozornost nejen kvůli vzácným exponátům. Jeho kouzlo spočívá v neobvyklém spojení několika vrstev: barokního chrámu, proměnlivých dějin Malé Strany a sbírek, které ukazují hudbu od historických řemeslných výrobků až po nástroje využívající elektřinu. Po dokončení oprav může být zajímavou zastávkou pro milovníky architektury, rodiny i každého, kdo chce poznávat české kulturní dědictví z trochu jiné perspektivy.