Jen málokteré regionální muzeum nabídne na jednom místě tak rozdílná témata. V Humpolci se návštěvník může během chvíle přesunout od kosterních nálezů a vývoje člověka k tkalcovskému stavu, loutkovému divadlu nebo sbírce minerálů. Muzeum dr. Aleše Hrdličky navíc sídlí v budově s vlastní historií – na Horním náměstí stojí někdejší škola, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti města.
Muzeum s tradicí od roku 1895
Instituce vznikla roku 1895 jako národopisné muzeum. Jejím cílem bylo uchovávat duchovní i hmotné památky, které charakterizovaly české Horácko. Právě z prvních sbírek se postupně zrodila národopisná expozice, dnes doplněná o řadu dalších tematických okruhů.
Samotná budova má zajímavý příběh. Na jejím místě se od středověku nacházela škola. Nový školní objekt byl založen v roce 1851 a školní výuka zde pokračovala až do roku 1933. Poté budovu převzala Musejní společnost pro okres humpolecký a začala její další etapa spojená s muzejnictvím.
Aleš Hrdlička a svět antropologie
Humpolec je rodištěm významného antropologa Aleše Hrdličky, který se narodil 29. března 1869. Jeho osobnost připomíná moderní antropologická expozice, zpřístupněná v roce 2019. Návštěvníky provází tématy genetiky, anatomie, proměnlivosti lidského těla, evoluce i antropologie živého člověka.
Nechybí ani paleopatologie, tedy poznávání nemocí a zranění zapsaných v kosterních nálezech. Součástí expozice je rekonstruovaná Hrdličkova pracovna a také indiánská vesnička, která odkazuje k jeho výzkumným zájmům. Moderní a interaktivní prvky přibližují vědecká témata srozumitelně i návštěvníkům, kteří se s antropologií běžně nesetkávají.
Antropologická tradice má v Humpolci hlubší kořeny. Už v roce 1969 byla při oslavách stého výročí Hrdličkova narození otevřena antropologická expozice a ve městě se tehdy konal také první mezinárodní antropologický kongres.
Humpolec jako město lnu a soukeníků
Výraznou část muzea představuje národopis. Nová podoba expozice byla veřejnosti představena 15. října 2025, při příležitosti 130. výročí založení muzea. Zaměřuje se na každodenní život, práci a kulturu obyvatel Humpolce a okolí na přelomu 19. a 20. století.
Její ústřední motiv tvoří len. Tato plodina byla důležitá nejen pro zdejší hospodářství, ale také pro soukenickou výrobu, která výrazně ovlivnila rozvoj města. S textilní tradicí souvisí přezdívka Humpolce „Český Manchester“. Expozice je koncipována jako pomyslná cesta od nádraží směrem k městu a vesnici. Nabízí model venkovského stavení, světnici s tkalcovským stavem a kolovratem, zemědělské nářadí, kroje, hudební nástroje i předměty spojené se zpracováním lnu a výrobou sukna.
Loutky, švadleny, ševci i permoníci
Na své si přijdou také rodiny s dětmi. Expozice loutek mapuje historii humpoleckého loutkářství a představuje několik loutkových scenérií. V herním koutku si děti mohou s vybranými loutkami a maňásky samy pohrát.
Každodenní život v novější době přibližuje expozice Jak se žilo, jak se šilo. Ukazuje domácnost z poloviny 20. století, švadlenu u žehlicího prkna i ševce pracujícího za obuvnickým strojem. Připomíná tak období, kdy se řada řemesel odehrávala přímo v domácím prostředí.
Podle námětů žáků výtvarného oboru ZUŠ Gustava Mahlera vznikla také expozice Peklo. Inspirují ji lidová vyprávění o pokladech, permonících a čertech. Podle aktuálních informací je však tato část nyní uzavřena, takže její dostupnost je vhodné před návštěvou ověřit.
Tip na výlet pro zvídavé návštěvníky
Stálé expozice doplňuje mineralogická sbírka a výstavní sály s pravidelně obměňovanými výstavami. Muzeum pořádá také muzejní vycházky a pro školy či organizované skupiny připravuje edukační programy Jak se žilo na Zálesí a Indiáni. Programy trvají přibližně hodinu až hodinu a půl a objednávají se předem.
Muzeum najdete na adrese Horní náměstí 273 v Humpolci. Otevírací doba i vstupné se mohou měnit podle sezony, proto je praktické ověřit si aktuální údaje před cestou. Objekt je podle turistických informací Kraje Vysočina bezbariérový. Díky pestré skladbě témat může být návštěva zajímavá pro milovníky historie, rodiny s dětmi i každého, kdo chce poznat Vysočinu prostřednictvím konkrétních příběhů, předmětů a lidské práce.