Vlk byl v Beskydech ještě před více než sto lety pronásledovanou šelmou. Poslední doložený beskydský vlk byl zastřelen 5. března 1914 v lesích mezi Hrčavou a Bukovcem, nedaleko dnešního trojmezí. Událost připomíná jednoduchý kamenný monument s nápisem VLK 1914.
Památník nestojí u silnice ani na návsi, ale ukrytý v lese. Právě díky tomu působí spíše jako tiché zastavení než jako velká turistická atrakce. Jeho význam však přesahuje velikost kamene. Připomíná dobu, kdy člověk velké šelmy z krajiny vytlačil, a zároveň vybízí k zamyšlení nad tím, jak se vztah k nim proměnil.
Lesní cesta k památníku
Nejpraktičtější přístup vede od autobusové zastávky Hrčava, Gavlonka. Směrem na Mosty u Jablunkova se pokračuje přibližně půl kilometru, poté je třeba odbočit na lesní cestu a navázat na červenou turistickou značku. Trasa vede lesním terénem a její přesný stav se může měnit podle počasí a údržby.
U památníku se nachází turistický přístřešek, samotný kámen je volně přístupný a nemá žádnou otevírací dobu ani návštěvnické zázemí. Hodí se proto pevná obuv a běžná opatrnost při pohybu v lese. Pro orientaci lze využít také přibližné souřadnice 49.5267528 N, 18.8185342 E, nenahrazují však značenou trasu.
V popisech se místo objevuje jako památník u Hrčavy, případně mezi Hrčavou a Bukovcem. Administrativně je proto vhodné spojovat jej s Bukovcem, zatímco pro návštěvníka je nejdůležitější především jeho poloha v okolí Hrčavy.
Od kamene ke třem hranicím
Návštěvu památníku lze zařadit do delšího výletu z Hrčavy. K trojmezí Česka, Polska a Slovenska vede z obce žlutá turistická značka a podle výchozího místa jde přibližně o dva kilometry. Cíl výletu tvoří tři obelisky, společný hraniční kámen a most přes místo, kde se setkávají hranice tří států.
Hrčava leží v nejvýchodnější části republiky a její centrum je nejvýchodněji položeným obecním centrem v Česku. Samotné trojmezí však není nejvýchodnějším bodem České republiky. Ten se nachází u potoka Oleška v katastru Bukovce u Jablunkova. I tato drobná geografická odlišnost dodává výletu zajímavou vrstvu: v krajině se tu potkává obecní, státní i historická hranice.
Hrčava není jen trojmezí
Hrčava stojí za samostatnou procházku. V obci najdete dřevěný kostel svatého Cyrila a Metoděje z roku 1936, roubenou Masarykovu školu z roku 1924, která dnes slouží jako muzeum, i ukázky lidové architektury. K odpočinku a krátkému zastavení zve také Lurdská lesní jeskyně se studánkou.
S místním prostředím je spojena i beskydská pověst o houslistovi Muzykulovi. Podle vyprávění se ocitl ve vlčí jámě společně s vlkem a noc přečkal díky hře na housle, která šelmu zaujala natolik, že mu neublížila. Jde o lidový příběh, nikoli o historicky doloženou událost, přesto dobře ukazuje, jak výrazné místo měli vlci v představivosti zdejších obyvatel.
Vlci, kteří se do Beskyd vracejí
Příběh památníku dnes získává nový význam. Zatímco začátkem 20. století vedlo pronásledování k vymizení vlků z Beskyd i dalších částí českých zemí, v současnosti se šelmy do karpatské krajiny vracejí. Podle výsledků monitoringu žijí vlci na velké části CHKO Beskydy, ve Slezských Beskydech a v navazujících pohořích.
Jejich výskyt se průběžně sleduje na české i slovenské straně Karpat. Do mapování velkých šelem se zapojují odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR i Hnutí DUHA Šelmy. Návštěvník proto nemusí do lesa vyrazit s očekáváním, že vlka spatří. Mnohem pravděpodobnější je, že potká jen jeho stopu, zaslechne zvuk lesa nebo si uvědomí, jak se během jediného století změnil vztah člověka k divoké přírodě.
Památník u Hrčavy tak není pouze připomínkou jednoho výstřelu. Je zastavením na cestě krajinou, která spojuje historii pohraničí, gorolskou kulturu, trojmezí i současný návrat velkých šelem.