Holýšov nebyl vždy průmyslovým městem. Jeho proměnu dobře ukazuje Dům dějin Holýšovska, který sídlí v jednom z nejstarších objektů obce, historickém statku čp. 18 na náměstí 5. května. Expozice tu propojuje každodenní život obyvatel s příběhem sklárny, válečné výroby a tragickými osudy lidí zavlečených do nucené práce.
Při rekonstrukci v roce 2013 se podařilo zachovat historický charakter stavby včetně původní roubené části, která byla dlouho skrytá pod pozdějšími úpravami. Právě autentické prostředí dává návštěvě jiný rozměr než klasická muzejní sálová expozice. Minulost se tu neodehrává v neutrální budově, ale v prostoru, který sám pamatuje proměny města.
Johann provází dějinami Holýšova
Průvodcem expozice je chlapec Johann. Postava vychází ze skutečného Johanna Grubera, který ve statku žil, a návštěvníky provádí hlavně první polovinou 20. století. Díky jeho příběhu se velké dějiny přibližují běžnému životu: proměně obce, práci, rodině i tomu, jak průmysl postupně ovlivnil celé okolí.
Významnou kapitolu představuje holýšovská sklárna firmy Andreas Ziegler’s Sohn. Fungovala přibližně od konce 19. století do let 1933 až 1934 a v době největšího rozmachu dokázala vyprodukovat až 10 000 tun skla ročně. Výrobky se neomezovaly na místní trh – putovaly například až do Jižní Ameriky. Sklárna tak z Holýšova vytvořila důležitý průmyslový bod a přinesla práci i rychlejší růst obce.
Když sklárnu vystřídala muniční výroba
Po uzavření sklárny se její areál v roce 1939 proměnil v závod Metallwerke Holleischen GmbH. Za německé okupace se zde vyrábělo mimo jiné letecké střelivo ráží 20 a 30 milimetrů. Ke konci války v podniku pracovalo až 6 000 lidí. Vedle běžných zaměstnanců mezi nimi byli totálně nasazení, váleční zajatci a vězni koncentračních táborů.
Válečná část muzea proto není jen dějinami továrny a techniky. Připomíná také systém nucené práce a pobočný koncentrační tábor, jehož existence je s holýšovskou výrobou úzce spojena. Ženský tábor vznikl na statku Nový Dvůr nejpozději na jaře 1944. Nejprve spadal pod Ravensbrück, od září téhož roku pod Flossenbürg. Prošlo jím celkem 1 091 žen, zatímco muži byli nasazováni především na stavební práce.
Vězeňkyně pracovaly hlavně v muniční továrně. Tábor byl osvobozen v závěru války polskou Svatokřížskou brigádou. U data osvobození se ale prameny rozcházejí: uváděn bývá 3. nebo 5. květen 1945. Památníky zároveň evidují jedenáct doložených úmrtí. Expozice toto téma připomíná věcně a zasazuje je do širšího příběhu Holýšova, nikoli jako izolovanou epizodu.
Muzeum jako začátek tematické procházky
Dům dějin Holýšovska je dobrým výchozím místem pro poznávání dalších stop minulosti v regionu. Statek čp. 18, bývalý tábor Nový Dvůr a areál někdejší sklárny nejsou totožná místa, spojuje je však jeden příběh průmyslového rozvoje, okupace a poválečné paměti.
V areálu bývalé sklárny se dochoval také komín přestavěný za druhé světové války na protileteckou pozorovatelnu. Konstrukce s ochrannou zdí a památníkem obětem války je kulturní památkou. Návštěva muzea tak může pokračovat venku, při hledání konkrétních míst, kde se dějiny neodehrávaly pouze na panelech, ale přímo v krajině města.
Živé muzeum a informační centrum
Instituce nefunguje jen jako stálá expozice. Pořádá také dočasné výstavy, například přehlídky obrazů nebo železničních modelů, a věnuje se připomínání někdejší sklářské výroby. Součástí domu je turistické informační centrum, kde lze získat regionální publikace, turistické suvenýry, vizitky a známky. K dispozici jsou také průvodcovské služby a pomoc s plánováním návštěvy okolí.
Otevírací doba se může měnit, zejména mimo hlavní sezonu, proto je vhodné ověřit si ji před cestou přímo u muzea. Pro skupiny a návštěvy mimo běžné hodiny se vyplatí předchozí objednání. Dům dějin Holýšovska najdete na adrese náměstí 5. května 18; kontaktovat jej lze telefonicky nebo e-mailem. Největší smysl má návštěva pro ty, kdo chtějí pochopit, jak se z malé zemědělské obce stal průmyslový region – a jak vysokou cenu za válečné využití tohoto průmyslu zaplatili konkrétní lidé.