Jen málokteré divadlo dokáže během představení změnit směr pohledu stovek diváků. V Českém Krumlově se hlediště pomalu otáčí podle toho, kde se právě odehrává děj – jednou míří k letohrádku Bellarie, jindy do hlubších částí zámecké zahrady. Herci tak nehrají pouze na jednom jevišti. Využívají celý prostor, jeho cesty, stromy, zákoutí i historickou architekturu.
Od dřevěného experimentu k elektrickému pohonu
Myšlenka využít zahradu jako neobvyklou divadelní scénu se v Českém Krumlově objevila už v roce 1947. Tehdy se představení konala před letohrádkem Bellarie v rámci prvního ročníku Jihočeského divadelního festivalu. Na vlastní otáčivé hlediště si však diváci museli ještě několik let počkat.
První experimentální dřevěná točna byla uvedena do provozu 9. června 1958. Měla kapacitu pouhých 60 diváků a jako první se na ní hrála Ztracená tvář Günthera Weisenborna. Režie se ujal Otto Haas a výtvarné řešení vytvořil Joan Brehms, jedna z klíčových osobností spojených s vývojem této scény.
Už o rok později vzniklo mnohem větší hlediště pro 400 lidí. Zpočátku se stále otáčelo lidskou silou. Uvnitř konstrukce pracovalo přibližně 40 lidí, kteří mechanismus rozpohybovávali. V roce 1959 se na scéně hrála také Jiráskova Lucerna. Z původně plánovaných tří repríz se kvůli velkému zájmu stalo 23 představení, která navštívilo 9 373 diváků.
Scéna, která se pohybuje za příběhem
Roku 1960 se kapacita zvýšila na 550 míst a lidskou sílu nahradil elektromotor. Současné hlediště má podle aktuálních údajů Jihočeského divadla 644 míst a pohybuje se oběma směry pomocí čtyř elektromotorů. Zásadní princip však zůstal stejný: divák nesedí proti neměnnému jevišti, ale je postupně natáčen k jednotlivým místům, kde se příběh odehrává.
Právě v tom spočívá největší kouzlo scény. Zámecká zahrada není jen kulisou, kterou člověk sleduje z hlediště. Stává se součástí inscenace a její proměnlivý prostor určuje, kam se publikum dívá. Večerní představení pod širým nebem tak spojuje divadelní zážitek s atmosférou historického areálu způsobem, který běžná kamenná scéna nabídnout nemůže.
Dnešní podoba vznikala postupně a výraznou rekonstrukcí prošla scéna v letech 1989 až 1993. Na její obnově se podílely mimo jiné Škoda Plzeň a firma Cultact Brno. Provozovatelem je Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích.
Bellarie není jen kulisa
V hlavní části zahrady stojí letohrádek Bellarie, vzácně dochovaná rokoková zahradní stavba. Jeho předchůdce vznikl už na konci 17. století za Jana Kristiána z Eggenbergu. V polovině 18. století získal rokokovou podobu podle návrhu Andrease Altomonta, a to za Josefa Adama ze Schwarzenbergu.
Uvnitř se dochovala řada pozoruhodných detailů. V podzemí je barokní kuchyně a mechanismus takzvaného kouzelného stolku, tedy výtahu na jídlo z roku 1746. K zajímavostem patří také grotta zdobená lasturami, sklem a zrcátky nebo nástěnné malby Františka Jakuba Prokyše.
Bellarie prošla v letech 2020 až 2024 celkovou obnovou za téměř 61 milionů korun a od 28. září 2024 je znovu přístupná veřejnosti. Letohrádek dnes slouží jak komentovaným prohlídkám, tak jako zázemí pro divadelní provoz. Při návštěvě Českého Krumlova je proto možné spojit představení s prohlídkou historických interiérů, jejichž režim se podle sezony mění.
Živé divadlo v památce UNESCO
Zámecká zahrada je součástí areálu českokrumlovského hradu a zámku. Historické jádro města je od roku 1992 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Otáčivé hlediště tak stojí na pomezí dvou hodnot: představuje výraznou kulturní tradici a zároveň moderní stavbu v mimořádně cenném historickém prostředí.
Právě proto se o jeho umístění dlouhodobě diskutuje. Památková péče usiluje o přesun scény mimo zámeckou zahradu, zatímco zastánci současného řešení připomínají jedinečné propojení divadla s Bellarií a zahradou. Podle oznámení z června 2026 má hlediště na nynějším místě zůstat nejméně do konce roku 2029. Nové řešení by podle dosavadních odhadů mohlo stát přibližně jednu až 1,5 miliardy korun. O definitivní budoucnosti proto zatím rozhodnuto není.
Co čekat při návštěvě
Představení se konají pod širým nebem a aktuální program zveřejňuje Jihočeské divadlo. Pokladna u otáčivého hlediště bývá podle provozních informací otevřena hodinu před začátkem představení. K zahradě lze přijet autem na placené parkoviště P4, z dalších městských parkovišť je třeba počítat s pěší cestou.
Počasí může začátek nebo průběh představení ovlivnit, proto je vhodné před návštěvou ověřit aktuální pokyny pořadatele. Nejzajímavější na zdejším divadle však zůstává to, co se nedá přenést do běžného sálu: během představení se nepohybuje jen příběh, ale také samotný divák a s ním celý pohled na zámeckou zahradu.