Celá pečená koza naaranžovaná tak, aby vypadala jako živé zvíře. I tak může vypadat obraz moci, který se dochoval v příběhu Otondeho Odery, někdejšího kuchaře ugandského diktátora Idiho Amina. Právě jeho osud a vyprávění budou tématem přednášky Jak nakrmit diktátora? Část čtvrtá: Idi Amin, která se uskuteční 16. září 2026 v Nové libeňské synagoze.
Kuchař v nejbližší blízkosti diktátora
Akce vychází z kapitoly Pečená koza z knihy Witolda Szabłowského Jak nakrmit diktátora. Publikace sleduje pět autoritářských vládců prostřednictvím výpovědí jejich osobních kuchařů. Vedle Idiho Amina se věnuje také Saddámu Husajnovi, Enveru Hodžovi, Fidelu Castrovi a Polu Potovi.
Osobní kuchař se pohybuje v prostoru, kam se většina lidí nikdy nedostane. Připravuje jídlo pro člověka, který rozhoduje o životech tisíců nebo milionů dalších, a zároveň může sledovat jeho zvyky, nálady i nároky. Jídlo tu proto není jen otázkou chuti. Stává se součástí reprezentace, poslušnosti, bezpečí i každodenního přežití.
Oderovo vyprávění, jak jej zprostředkovává kniha, se dotýká také nebezpečí, víry a služby násilnému režimu. Objevují se v něm dramatické epizody spojené s hyenami, hrochem i Aminovými stoupenci. Tyto pasáže je třeba chápat především jako osobní svědectví a literárně zpracovaný příběh, nikoli jako samostatně ověřený soupis historických událostí.
Od kuchyňského detailu k dějinám Ugandy
Podle kuchařova vyprávění patřila k Aminovým oblíbeným pokrmům celá pečená koza plněná rýží, bramborami, mrkví, petrželí, hráškem, kořením a nakrájeným kozím masem. Servírovaná měla být ve vzpřímené poloze a upravená tak, aby působila téměř živě. Bizarní gastronomický detail se tak stává vstupem k otázce, jak si diktátor vytváří vlastní svět a jak jeho okolí tento svět udržuje v chodu.
Idi Amin se dostal k moci vojenským převratem v roce 1971. Ugandě vládl do 11. dubna 1979, kdy jeho režim padl po válce s Tanzanií a dobytí Kampaly. Následně uprchl nejprve do Libye a později do Saúdské Arábie, kde v roce 2003 zemřel.
Jeho vládu provázelo násilí, politické vraždy a vyhnání části asijského obyvatelstva. Před převratem si Amin postupně vybudoval silnou pozici v armádě a využil zhoršujících se vztahů s prezidentem Miltonem Obotem. Přednáška tak neslibuje pouze neobvyklý pohled do diktátorovy kuchyně, ale také připomínku období, které zásadně poznamenalo moderní dějiny Ugandy.
Synagoga s vlastní vrstvou paměti
Nová libeňská synagoga není běžným přednáškovým sálem. Stavba vznikla jako náhrada starší synagogy v níže položené části Libně, kterou ohrožovaly povodně. Základní kámen byl položen 23. listopadu 1846 a objekt byl vysvěcen roku 1858. Původní synagoga byla následně v roce 1862 zbořena.
Historistická novorománská budova s orientálními a eklektickými prvky zaujme vysokým trojlodím, galeriemi i zachovanými dekorativními prvky. Uvnitř se dochoval také historický židovský mobiliář včetně svatostánku s hebrejským nápisem a Davidovou hvězdou. Pro návštěvníka tak může být samotný prostor stejně zajímavý jako večerní program.
Synagoga zažila i méně důstojná období. V roce 1941 byla uzavřena a sloužila jako sklad konfiskovaného majetku židovské obce. Později se v ní skladovalo ovoce a divadelní kulisy. V 50. až 70. letech se zde konaly literární, filozofické a výtvarné aktivity spojené mimo jiné s Bohumilem Hrabalem, Vladimírem Boudníkem a Egonem Bondym. Od 90. let, výrazněji pak od roku 1995, se objekt znovu využívá pro kulturní akce.
Praktické informace k večeru
Přednáška se koná ve středu 16. září 2026 od 19:30 na adrese Ludmilina 601/1 v pražské Libni. Nová libeňská synagoga leží poblíž Palmovky a je dobře dostupná metrem B. Zveřejněné vstupné se pohybuje přibližně mezi 100 a 250 korunami; aktuální cenu a dostupnost míst je vhodné před návštěvou ověřit u pořadatele.
Objekt má omezenou a nepravidelnou přístupnost, proto je dobré počítat s tím, že návštěva přednášky může být zároveň vzácnou příležitostí prohlédnout si historickou stavbu. V jednom večeru se zde potká paměť libeňské židovské komunity, dědictví pražského kulturního života i příběh afrického diktátora vyprávěný z neobvyklé perspektivy člověka, který mu připravoval jídlo.