Jen málokterý český hrad spojuje středověkou obrannou architekturu s dodnes živým církevním využitím tak výrazně jako Pirkštejn v Ratajích nad Sázavou. Dolní ratajský hrad není zříceninou ani klasickým muzeem s pravidelným prohlídkovým okruhem. Jeho silueta, mohutná věž a dochované opevnění však patří k nejzajímavějším místům historického Posázaví.
Hrad na ostrožně nad řekou
Pirkštejn vznikl patrně v první polovině 14. století z iniciativy Jindřicha z Lipé. Rataje tehdy tvořilo opevněné městečko se dvěma hrady – horním a dolním. Oba jsou písemně doloženy k roku 1346, samotný název Pirkštejn se objevuje od roku 1366. V pramenech se lze setkat také s podobou Pirkenštejn.
Hrad byl založen na samostatné ostrožně v dolní části Rataj. Poloha nebyla náhodná: umožňovala kontrolovat přístup k městečku a podílela se na jeho obranném systému. Zatímco horní hrad se později proměnil v renesanční zámek, Pirkštejn si do značné míry uchoval středověký charakter.
Věž, hradba a palác
Nejvýraznější částí areálu je válcová věž, původní bergfrit, tedy obranná věž, která mohla sloužit jako poslední útočiště posádky. Její zdivo dosahuje přibližně čtyř metrů. Dnešní věž přitom nese i stopy pozdějšího využití – získala dřevěnou nástavbu, střechu a funkci zvonice.
Pozornost si zaslouží také plášťová hradba dochovaná téměř v celém rozsahu. Tento typ opevnění vytvářel souvislý ochranný obal kolem vnitřních staveb a Pirkštejn je uváděn jako mimořádně zachovaný příklad takového řešení. K areálu patří rovněž parkán, hradba se střílnami a patrový palác, v němž se dochovaly tři původní prostory.
Výsledkem je pozoruhodná směs stavebních vrstev. Návštěvník tu nesleduje jen obrys hradu, ale také proměnu šlechtického sídla v obytný a sakrálně využívaný objekt.
Po stopách Hynce Ptáčka z Pirkštejna
Nejvýznamnější osobností spojenou s hradem je Hynce Ptáček z Pirkštejna. Od první poloviny 15. století patřil k předním politikům husitské doby, zastával úřad nejvyššího hofmistra i mincmistra Království českého a podle tradice byl také poručníkem budoucího krále Jiřího z Poděbrad.
Právě díky němu se Pirkštejn nepojí jen s architekturou, ale i s dramatickými dějinami českého království. Místo se objevuje také ve spojení s počítačovou hrou Kingdom Come: Deliverance. Hra však pracuje s fikcí; skutečnou historickou postavou, která k Ratajím patří, je právě Hynce Ptáček.
Od hradu k faře
Poté, co šlechtické sídlo převzal horní ratajský hrad, dnešní zámek, začal Pirkštejn ztrácet rezidenční význam. V roce 1627 jej poškodilo selské povstání. Od roku 1636 náležel Talmberkům a na počátku 18. století nechal Václav Oktavián Kinský areál přeměnit na faru.
Barokní úpravy probíhaly v letech 1713 až 1724. Palác byl přestavěn na jednopatrovou farní budovu, část příkopu zasypána a věž upravena jako zvonice. Právě tato proměna vysvětluje, proč dnes Pirkštejn působí současně jako hrad i jako běžně užívaný církevní objekt. Památkově chráněný areál tak není opuštěnou kulisou, ale místem, o které se stále pečuje.
Jak Pirkštejn navštívit
Interiéry nejsou běžně přístupné a hrad nemá pravidelnou otevírací dobu jako klasické návštěvnické památky. Při běžné procházce lze obdivovat především jeho vnější podobu, válcovou věž, palác, hradby a parkán z veřejně přístupných míst. Nejlépe se návštěva plánuje jako součást poznávání celých Rataj nad Sázavou – společně s horním hradem přestavěným na zámek, kostelem a okolní krajinou Posázaví.
Do areálu se může veřejnost dostat při vybraných kulturních a společenských akcích. Jako příklad lze uvést plánované Zahradní slavnosti na Pirkštejně 12. září 2026, jejichž program má připomenout Hynce Ptáčka a nabídnout také večerní promítání. Před cestou je však vhodné ověřit aktuální informace u městyse nebo pořadatelů, protože režim vstupu může ovlivnit provoz fary, bezpečnost i probíhající opravy.
Jedna z nich se v roce 2025 týkala středověké věže, schodiště, střechy a dřevěné konstrukce. Řemeslníci při obnově využívali tradiční postupy včetně dubových kolíků namísto moderního spojovacího materiálu. I to připomíná, že Pirkštejn není jen historická památka k fotografování, ale živý organismus, který se musí průběžně udržovat.