Co zůstane po pohybu ruky v materiálu? A jak se do uměleckého díla zapisuje čas, náhoda nebo vzpomínka? Právě těmito otázkami se zabývá výstava Jako kreslit do písku, kterou od 13. září do 19. prosince 2026 uvede Galerie Uhelný mlýn v Libčicích nad Vltavou.
Výstava představí tři autorky různých generací – Marii Filippovovou, Miladu Othovou a Dagmar Šubrtovou. Jejich přístupy se liší, spojuje je však soustředěná práce s materiálem a zájem o samotný proces vzniku. Hotové dílo zde není oddělené od toho, co mu předcházelo. Důležitou roli hraje zkušenost a řemeslná dovednost, ale také intuice, náhoda a ochota nechat materiál, aby do výsledné podoby promluvil.
Písek jako stopa i metafora
Název výstavy odkazuje k obrazu kresby v písku – k činnosti, která může být přesná a soustředěná, zároveň však snadno podléhá času, větru nebo jedinému dalšímu zásahu. Písek se v koncepci výstavy objevuje jako materiál vzpomínek i jako symbol proměny. Uchovává stopy, ale nikdy je nezachová natrvalo.
Takové pojetí otevírá témata vrstvení, pomíjivosti a vztahu člověka k materiálu. Návštěvník se nemusí soustředit pouze na výsledný tvar. Pozornost se obrací také k povrchu, otisku, nánosu nebo postupnému mizení. Výstava tak může působit jako klidné pozvání ke zpomalení a pozorování detailu.
Tři generace, různé zkušenosti
Setkání Marie Filippovové, Milady Othové a Dagmar Šubrtové není založeno na jednotném výtvarném rukopisu. Zajímavost výstavy spočívá právě v možnosti sledovat, jak se podobný zájem o materiál a proces může projevit v různých uměleckých přístupech.
Autorky spojuje otevřenost k tomu, co se během práce neplánovaně objeví. Materiál není jen prostředkem k provedení předem připravené představy, ale také partnerem, který klade odpor, mění se a přináší nečekané možnosti. Výstava proto tematizuje nejen výsledek, ale i soustředění, opakování a postupné budování díla.
Současné umění v bývalých šroubárnách
Galerie Uhelný mlýn dodává výstavě další vrstvu. Sídlí v historickém průmyslovém areálu, jehož kořeny sahají do 70. let 19. století. Uhelný mlýn a sousední Kotelna vznikly konverzí bývalých šroubáren a dnes slouží jako kulturní a multifunkční prostory.
Revitalizace areálu probíhala v letech 2011 až 2017. Proměna industriálního místa v prostor pro současné umění, design, architekturu a další kulturní aktivity patří k výrazným příkladům oživování průmyslového dědictví. Areál získal několik ocenění a nominací, mimo jiné Národní cenu za architekturu v roce 2013 a nominaci mezi evropské projekty Mies van der Rohe Award 2019.
Galerie v Uhelném mlýně působí od roku 2016 a připravuje přibližně tři tematické výstavy ročně. Jako kreslit do písku tak není jen samostatnou přehlídkou tří umělkyň, ale také součástí dlouhodobé proměny Libčic nad Vltavou – města, kde se industriální minulost potkává s novým kulturním využitím.
Praktické informace k návštěvě
Galerie se nachází na adrese Areál Šroubáren 860 v Libčicích nad Vltavou, v prvním patře Uhelného mlýna. Z Prahy je možné přijet vlakem, autem nebo na kole po Vltavské cyklotrase číslo 7. Součástí areálu je také kavárna.
Galerie bývá otevřena od čtvrtka do neděle, přesný čas je však vhodné před návštěvou ověřit, protože se údaje na informačních stránkách mohou lišit. Základní vstupné se podle dostupných informací pohybuje kolem 150 korun, zvýhodněné vstupné platí děti a senioři. Vstupenky lze zakoupit na místě nebo v předprodeji; ve všední dny galerie doporučuje rezervaci předem.