Od beztvarého kamenného kvádru k plastice vede cesta, která vyžaduje trpělivost, fyzickou sílu i cit pro materiál. Právě tak vznikaly během pěti dnů práce účastníků šestnáctého Sochařského sympozia SVČ Lužánky. Pískovcové sochy vytvořené v červenci 2026 jsou od srpna vystavené v zahradě vily Löw-Beer v Brně.
Mezi letošními motivy se objevují zvířata, krystaly nebo torzo ženy. Nejde přitom o díla vytvořená v uzavřeném ateliéru, ale o výsledek společné práce, při níž mohli zájemci poznat tradiční sochařské řemeslo přímo od základů. Na průběh sympozia dohlížel sochař Petr Křivák, kterému asistovala výtvarnice Marika Toman Bumbálková.
Socha vzniká úder za úderem
Účastníci pracovali s pískovcovými kvádry z oblasti Ostroměře a Podhorního Újezdu. Světlý až okrový kámen s proměnlivým zbarvením je vhodný pro ruční opracování, zároveň ale vyžaduje rozvahu. Každý úder může odstranit část materiálu, která už se nedá vrátit.
Základní výbavu tvořily nástroje známé z kamenické dílny: zubák, dláto a palice. Za několik dnů tak před účastníky postupně vystupovaly obrysy zamýšlených tvarů. Práce s kamenem je fyzicky náročná, ale právě pomalé tempo a přímý kontakt s přírodním materiálem dávají výsledným plastikám osobitý charakter.
Sympozium je určeno dospělým zájemcům a současně s ním probíhal také sochařský ateliér pro starší žáky a studenty středních a vyšších odborných škol. Organizátoři zdůrazňují mezigenerační rozměr akce. V roce 2026 se mezi účastníky objevili také rodiče, kteří tvořili společně se svými dospívajícími dětmi.
Současné sochy mezi vilami
Výstava je zajímavá také místem, kde ji návštěvníci najdou. Zahrada vily Löw-Beer patří k historickému areálu v brněnských Černých Polích a její atmosféru určují vzrostlá zeleň, architektura i vazba na sousední vilu Tugendhat. Ručně tesané pískovcové plastiky zde vytvářejí výrazný kontrast k secesním detailům vily Löw-Beer i k funkcionalistické architektuře vily Tugendhat.
Původně tvořily zahrady obou vil jeden celek. Alfred Löw-Beer věnoval v roce 1929 horní část svého pozemku dceři Gretě, která zde s Fritzem Tugendhatem nechala postavit známou vilu. Od roku 2020 jsou zahrady znovu propojené turniketem a lze mezi nimi procházet. Při úpravách byla objevena také část historické cesty s cihlovou dlažbou, pravděpodobně z druhé poloviny 19. století.
Výstava jako součást procházky
Samotná vila Löw-Beer byla postavena v roce 1903 pro továrníka Moritze Fuhrmanna podle projektu vídeňského architekta Alexandra Neumanna. Později ji koupil textilní podnikatel Alfred Löw-Beer, který nechal část interiéru upravit podle návrhu Rudolfa Baumfelda. Stavba dodnes zaujme vegetabilním štukovým dekorem, pásovou rustikou a rostlinnými motivy.
Právě spojení historické architektury, zahrady a současné tvorby dává návštěvě zvláštní tempo. Člověk si zde může prohlédnout nejen jednotlivé sochy, ale také vnímat, jak se mění jejich působení podle okolí. Plastika umístěná mezi stromy vyzní jinak než kámen v galerii nebo v sochařském ateliéru.
Výstava je podle aktuálního oznámení plánovaná od srpna do konce října 2026. Zahrada vily Löw-Beer se v sezoně obvykle otevírá denně od 10 do 20 hodin, samotná prezentace soch je uváděna v režimu úterý až neděle. Před návštěvou je proto vhodné ověřit aktuální informace. Vstup do zahrady je zdarma.
Kam pokračovat po prohlídce
Návštěvu lze spojit s procházkou zahradami Löw-Beer a Tugendhat, případně s krátkou zastávkou u Arnoldovy vily. V areálu Löw-Beer je volně přístupná také Galerie v zahradě, malé dětské hřiště a Café Löw-Beer. Kdo chce poznat historii místa podrobněji, může navštívit expozici věnovanou vile a židovskému osídlení Moravy.
Pískovcové sochy tak nejsou jen dočasnou výstavou v příjemném prostředí. Připomínají, že k sochařství se lze přiblížit i bez dlouholeté akademické průpravy – stačí ochota vzít do ruky dláto, naslouchat kameni a přijmout, že hotový tvar vzniká postupně.