Architekt, který spojil minulost s novým státem
Když prezident Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1920 povolal slovinského architekta Jože (Josipa) Plečnika do Prahy, čekal ho mimořádně obtížný úkol. Pražský hrad měl zůstat důstojným symbolem českých dějin, současně se však musel proměnit v praktické a reprezentativní sídlo nově vzniklé Československé republiky.
Plečnik na Hradě působil především v letech 1920 až 1935. Nezvolil přitom cestu radikální přestavby. Do historického areálu vnášel nové osy, schodiště, terasy, kamenné prvky i promyšlené pohledy. Inspiroval se antikou, ale její motivy nepoužíval jako pouhou kopii minulosti. Monumentální prvky měly vyjádřit stabilitu, řád a důstojnost nového státního prostoru.
Jižní zahrady jako Plečnikova venkovní galerie
Nejucelenější představu o jeho práci nabídnou jižní zahrady, které se táhnou podél hradních hradeb téměř půl kilometru. Tvoří je Rajská zahrada, zahrada Na Valech a Hartigovská zahrada. Každá má jiný charakter, dohromady však vytvářejí kompozici, kde se střídá zeleň, kámen, výhledy a historické opevnění.
V Rajské zahradě upoutá monumentální schodiště a velká žulová mísa. Pozornost si zaslouží také starý tis, jehož stáří se odhaduje přibližně na čtyři století. Plečnik zde nepracoval jen s jednotlivými objekty, ale s celkovým prostorem. Cesta zahradou má návštěvníka vést, zpomalit a postupně mu odhalovat hrad i panorama města.
Zahrada Na Valech působí pravidelněji a geometricky. Při úpravách ve 20. letech 20. století byla její hradba výrazně snížena, takže se otevřel výhled na Prahu. Centrální terasa je ideálním místem, kde si všimnout, jak architekt využil převýšení a historické zdi jako součást nové kompozice. Na konci zahrady se nachází Moravská bašta, místo spojované s pobytem T. G. Masaryka.
Součástí jižních zahrad je také menší Hartigovská zahrada. Po více než deseti letech byla podle aktuálních informací znovu zpřístupněna v roce 2026. Její návštěvní režim se může měnit, stejně jako u dalších částí hradního areálu, proto je před cestou vhodné ověřit aktuální stav.
Monolit, nádvoří a detaily, které nejsou náhodné
Plečnikův rukopis není patrný pouze v zahradách. Na třetím nádvoří stojí přibližně šestnáct metrů vysoký monolit z mrákotínské žuly, jeden z nejvýraznějších prvků jeho úprav. V prostředí, jemuž dominují historické stavby a zdobné fasády, působí strohý kamenný hranol jako záměrně silné a moderní gesto.
Architekt zasahoval také do dalších nádvoří, zahrady Na Baště nebo Býčího schodiště. Promýšlel kamenné i kovové prvky a podílel se na úpravách exteriérů i interiérů Nového královského paláce. Při procházce se proto vyplatí nevnímat Hrad jen jako soubor velkých památek. Plečnik se připomíná také v dlažbách, stožárech, zábradlích, mísech a způsobu, jakým jednotlivé části areálu spolupracují.
Hrad, který stále žije
Pražský hrad není jen muzeem minulosti. Je národní kulturní památkou, sídlem prezidenta republiky a stále fungujícím reprezentačním prostorem. Právě tato dvojí role vysvětluje, proč Plečnikovy úpravy působí dodnes přesvědčivě: respektují historické vrstvy, ale současně počítají s každodenním provozem a státními událostmi.
Proměnami procházejí i další části areálu. V květnu 2026 začala podle oficiálních informací dvouletá obnova Královského letohrádku v Královské zahradě. Do jeho podoby interiéru a technického řešení ve 20. století zasáhli Jože Plečnik i Pavel Janák. Některé prostory proto nemusejí být běžně přístupné a návštěvní režim se může měnit.
Od historického sídla ke kostelu na Vinohradech
Plečnikova pražská stopa nekončí na Hradě. Nejvýznamnější samostatnou stavbou, kterou v Praze navrhl, je kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech z let 1928 až 1932. Zatímco na Hradě přizpůsoboval starobylý areál potřebám republiky, na náměstí Jiřího z Poděbrad vytvořil zcela nový chrám.
Právě toto srovnání ukazuje šíři jeho přístupu. Na Pražském hradě pracoval s dějinami, terénem a existujícími stavbami, na Vinohradech mohl od začátku vytvořit moderní monumentální prostor. Při návštěvě Hradu se proto vyplatí sledovat nejen jednotlivé památky, ale i způsob, jakým Plečnik dokázal propojit minulost s představou moderního československého státu. Do jižních zahrad lze v návštěvní sezoně vstoupit z Opyše nebo Býčím schodištěm z třetího nádvoří; aktuální otevírací dobu a případná omezení je vhodné předem ověřit.