V Plesné se dá na sochařskou výstavu vyrazit bez vstupenky, otevírací doby a galerie. Stačí se vydat na procházku. Desítky plastik z kamene a dřeva jsou rozmístěné ve veřejném prostoru městského obvodu, kde se stávají přirozenou součástí každodenního prostředí. Potkáte je v okolí centrální části Plesné, podél pěšin i při procházce po Plesenské stezce.
Galerie, která nemá jedinou budovu
Sochařský park v Plesné není uzavřený areál s jedním vchodem. Je rozptýlený v kopcovitém terénu a propojuje několik míst, která lze projít vlastním tempem. Některé plastiky stojí v blízkosti běžných komunikací, jiné jsou zasazené do klidnější zeleně. Právě toto rozmístění dává návštěvě zvláštní atmosféru: sochy nejsou oddělené od života obce, ale objevují se na trase, kterou mohou lidé využívat i při obyčejné procházce.
K dispozici jsou pěšiny a lavičky, takže není nutné spěchat od jednoho díla ke druhému. Místo se hodí pro krátké zastavení i delší odpočinek. Výlet může být čistě kulturní, stejně jako nenáročná procházka, při níž se výtvarná díla objevují postupně a někdy trochu nečekaně.
Od místního nápadu k mezinárodnímu setkání
Za vznikem sochařského parku stojí výtvarník Antonín Gavlas, který ve spolupráci s místními institucemi a spolky začal v Plesné pořádat mezinárodní sochařská sympozia v roce 2005. Během jejich jednotlivých ročníků vznikala díla přímo pro veřejný prostor a postupně se z nich vytvořil soubor, který dnes patří k výrazným kulturním zajímavostem této části Ostravy.
Do Plesné v průběhu let přijížděli autoři z České republiky i ze zahraničí. Mezi zastoupenými zeměmi byly například Slovensko, Polsko, Maďarsko, Mexiko nebo Hongkong. Mezinárodní účast je na parku patrná nejen v různorodosti sochařských přístupů, ale také v tom, že místní iniciativa dokázala propojit malý městský obvod s širším uměleckým světem.
Dřevo vystřídal odolnější kámen
Proměnou prošly také materiály. První ročníky se soustředily především na dřevo, které umožňovalo poměrně rychlý vznik rozměrných plastik a dobře zapadalo do přírodního prostředí. Dřevěná díla však musí odolávat dešti, mrazu i slunci. Některá starší díla proto časem poškodilo počasí.
V dalších letech se výrazněji prosadil kámen, mimo jiné jesenický mramor. Kamenné sochy působí trvaleji a mohou v krajině zůstat po mnoho dalších let. Rozdíl mezi dřevem a kamenem je přitom součástí zážitku z procházky: návštěvník může sledovat, jak se v parku potkávají lehčí, organicky působící tvary s robustnějšími a odolnějšími plastikami.
Poslední sympozium se konalo v roce 2026
V roce 2026 se v Plesné uskutečnil šestý ročník mezinárodního sochařského sympozia. Zúčastnili se ho sochaři z České republiky, Polska, Maďarska a Slovenska a veřejnost mohla sledovat vznik nových kamenných děl přímo na místě. Nové plastiky měly mimo jiné nahradit část dřevěných soch, které poškodily povětrnostní podmínky.
Podle organizátora šlo o poslední ročník v dosavadní historii sympozia. Plesná je už podle něj sochami dostatečně naplněná a příprava podobné akce byla stále náročnější. To však neznamená konec parku. Naopak se tím otevírá otázka, jak se bude o díla ve veřejném prostoru dál pečovat a jak se promění jejich soubor v dalších letech.
Tip na klidnou ostravskou procházku
Sochařský park je vhodný pro návštěvníky, kteří hledají nenáročný výlet s kulturním přesahem. Jako výchozí bod může posloužit centrum městského obvodu Ostrava-Plesná, odkud lze pokračovat mezi jednotlivými plastikami a napojit se také na Plesenskou stezku. Protože nejde o klasický oplocený areál s jednotnou adresou, vyplatí se před cestou ověřit konkrétní trasu v mapě.
Největší kouzlo místa spočívá v propojení umění a běžného prostředí. Sochy tu nejsou exponáty oddělené od okolí, ale součást ulic, zeleně a cest, po nichž se chodí za každodenními povinnostmi i odpočinkem. Plesná tak nabízí nenápadný, ale pozoruhodný způsob, jak poznávat Ostravu: pomalu, pěšky a mezi díly, která vznikala díky dlouhodobému místnímu úsilí.