Plumlovský zámek měl být mnohem větší, než jak ho známe dnes. Lichtenštejnové zamýšleli čtyřkřídlý palác kolem rozsáhlého nádvoří, z plánované rezidence však vzniklo pouze jediné křídlo. I tak působí stavba nad Podhradským rybníkem mimořádně monumentálně a patří k nejpozoruhodnějším zámeckým objektům na Moravě.
Honosná ambice, která zůstala torzem
Stavba takzvaného Nového zámku byla zahájena roku 1680 a pokračovala v průběhu 80. let 17. století. Vycházela z koncepce Karla Eusebia z Lichtenštejna, realizaci vedl jeho syn Jan Adam Ondřej. Výsledkem měla být reprezentativní rezidence odpovídající postavení mocného šlechtického rodu.
Dochované křídlo zaujme především nádvorním průčelím s volně představenými sloupy. Jejich řady využívají různé klasické řády – toskánský, iónský i kompozitní. Fasáda tak nepůsobí jako běžné zámecké průčelí, ale spíše jako velkolepá architektonická kulisa. O to silněji vyniká skutečnost, že za ní nevzniklo plnohodnotné sídlo odpovídající původnímu záměru.
Zámek nebyl po dokončení pravidelně obýván ani vybaven v celém plánovaném rozsahu. Nejvyšší podlaží zůstalo z velké části nedokončené. Právě tento kontrast mezi okázalou reprezentací a torzálním stavem je hlavním důvodem, proč Plumlov nepůsobí jako další z řady podobných šlechtických sídel.
Od středověkého hradu k lichtenštejnskému paláci
Dějiny místa jsou ovšem mnohem starší než dnešní zámek. Plumlovský hrad vznikl pravděpodobně ve druhé polovině 13. století. Později jej Pernštejnové přestavěli na renesanční sídlo, jeho význam však oslabil po požáru v roce 1586.
V roce 1599 převzali plumlovské panství Lichtenštejnové. Starší areál nechali v první třetině 17. století upravovat a opevňovat, přesto se nevyhnul událostem třicetileté války. Nejprve jej obsadilo stavovské vojsko, roku 1643 pak švédské oddíly. Také pozdější osud hradu byl pohnutý. Vichřice v roce 1801 poškodila střechu a část sloupů a Lichtenštejnové nakonec nechali převážnou část starého hradu zbořit. Zámecká budova však byla opravena.
Jedno místo, několik vrstev historie
Dnes se v areálu setkávají různé etapy vývoje. Kromě hlavního, takzvaného Vysokého zámku, zde návštěvníci najdou také Nízký zámek, pozůstatky středověkého hradu a renesanční bastionové opevnění. Prohlídka tak není jen návštěvou jediné barokní či raně manýristické budovy, ale cestou napříč staletími proměn jednoho strategického místa.
Po roce 1850 dostal zámek také úřední využití. Jedno patro sloužilo okresnímu soudu a bernímu úřadu, další části obývali úředníci a některé místnosti byly využívány jako vězení. Zámek tak postupně ztratil původní rezidenční funkci, ale díky tomu se v jeho dějinách zachovala další, méně okázalá vrstva.
Od roku 1994 patří objekt městu Plumlov. To pokračuje v postupných opravách, které se týkaly například střechy, krovů, statického zajištění nebo zpřístupnění sklepů. Od roku 2023 je celý areál národní kulturní památkou. Ochrana se nevztahuje jen na hlavní palác, ale také na Nízký zámek, hradní torzo a opevnění.
Prohlídka, která nekončí u reprezentačních sálů
Plumlovský zámek stojí za návštěvu právě proto, že nenabízí pouze naleštěné interiéry. Prohlídkové okruhy zahrnují zámeckou a muzejní expozici v prvním až třetím patře, strašidelné sklepení i výjimečná nedokončená čtvrtá a pátá podlaží se zámeckou půdou. Návštěvník tak může vidět nejen to, co šlechtická stavba měla představovat, ale také místa, kde se její ambice zastavila.
Na zámku se během roku konají výstavy, koncerty, historické a šermířské akce nebo kostýmované prohlídky. Aktuální program i režim návštěv se mohou měnit podle sezony a konkrétních akcí. Podle zveřejněných údajů bývá hlavní sezona od dubna do října, přičemž nádvoří je přístupné bez poplatku a prohlídkové okruhy jsou zpoplatněny.
Zámek leží na okraji Plumlova, přibližně osm kilometrů západně od Prostějova, na rozhraní Drahanské vrchoviny a Hané. Díky poloze nad Podhradským rybníkem se přirozeně nabízí spojit návštěvu památky s procházkou u vody nebo s výletem do okolí Plumlovské přehrady. Právě spojení výrazné architektury, staršího hradního areálu a rekreační krajiny dává tomuto místu jeho osobitou atmosféru.