Jošt Lucemburský byl zvolen římským králem, ale jeho příběh lze v Brně sledovat i mimo velkou politiku. Čtyři místa v centru města připomínají, kde sídlili moravští markrabata, jak fungovala městská správa i kde byla uložena Joštova tělesná schránka. Procházka mezi Špilberkem, Dominikánským náměstím, kostelem sv. Tomáše a Joštovou ulicí tak skládá dohromady různé vrstvy lucemburských dějin.
Špilberk jako markraběcí sídlo
Ve 14. století a na počátku 15. století nebyl Špilberk jen výraznou dominantou nad Brnem. Sloužil také jako sídelní hrad moravských markrabat z lucemburského rodu. Pobýval tu Jan Jindřich a po něm jeho syn Jošt, který na hradě zůstal až do své smrti v roce 1411.
Jošt patřil k nejvýraznějším osobnostem své doby. Vedle vlády na Moravě zasahoval do širší evropské politiky a byl zvolen římským králem. Tím se však nestal císařem. Právě spojení místního markraběcího sídla s jeho vysokými politickými ambicemi dává Špilberku zvláštní význam: hrad nebyl jen vojenským bodem, ale i jedním z center lucemburské moci v zemi.
Nejstarší dějiny hradu a Joštovu dobu přibližuje muzejní expozice „Od hradu k pevnosti“. Nabídka i přístup do jednotlivých částí se mohou měnit, proto je vhodné před návštěvou ověřit aktuální informace u Muzea města Brna.
Dominikánské náměstí: trh, mincovna a dvůr
Dnešní Dominikánské náměstí se dříve nazývalo Rybný trh. Jeho podoba i funkce se v průběhu staletí měnily, a proto je lepší vnímat je jako historicky proměnlivý městský prostor než jako místo jediné zachované lucemburské stavby.
Právě v jihovýchodním rohu náměstí se podle odborného zpracování nacházela brněnská mincovna. Komplex měl v různých obdobích také vazbu na markraběcí dvůr. Tyto skutečnosti připomínají, že moc se neodehrávala pouze na hradě: zasahovala i do každodenního života města, jeho obchodu a správy. Dnešní návštěvník tu ovšem neuvidí jednu neporušenou „markraběcí mincovnu“; význam místa vychází z historických souvislostí a proměn zástavby.
Kostel sv. Tomáše a Joštův hrob
Kostel Zvěstování Panny Marie a sv. Tomáše založil Jan Jindřich jako zamýšlené pohřebiště moravské větve Lucemburků. Jošt byl uložen do hrobky v ose chóru. Jeho hrob se nachází pod červenou mramorovou deskou v presbytáři, takže dynastická historie tu není jen abstraktní vzpomínkou, ale součástí konkrétního prostoru kostela.
Hrobku otevřeli už roku 1752 při opravě podlahy. Další důležitý zásah přinesl archeologický výzkum v letech 1998–1999, při němž byly Joštovy ostatky znovu prozkoumány. Dne 18. března 1999 je pietně uložili zpět. Moderní výzkum tak navázal na starší událost, o níž se zachovala dobová zpráva, a umožnil znovu se věnovat příběhu člověka, který v Brně vládl před více než šesti staletími.
Hrobka je součástí interiéru kostela, její návštěva proto závisí na tom, zda je kostel přístupný. Před cestou je rozumné ověřit aktuální režim otevření.
Joštova ulice: jméno s vlastní historií
Poslední zastávka připomíná, že paměť města se proměňuje i v názvech ulic. Ulice nesla od roku 1867 německé jméno Jodokstrasse, odkazující k Joštovi. Český název Joštova je v historickém přehledu doložen od roku 1919. Po dalších přejmenováních byl obnoven 27. února 1990.
Čtyři místa lze propojit pěšky v rámci procházky centrem Brna. Každé vypráví jinak: Špilberk ukazuje sídlo markraběcí moci, Dominikánské náměstí připomíná správu a mincovnictví, kostel sv. Tomáše uchovává dynastickou paměť a Joštova ulice dokládá, jak se historická osobnost vrací do současné městské krajiny.