V kryptě pražského chrámu sv. Cyrila a Metoděje se 18. června 1942 uzavřel příběh sedmi parašutistů, kteří po atentátu na Reinharda Heydricha čelili přesile stovek příslušníků SS a gestapa. Jejich poslední boj však nebyl jedinou událostí, která během okupace proměnila tvář Nového Města. Historická procházka vede od míst veřejných shromáždění a studentského odporu přes centrum protektorátní kultury až k někdejší pražské úřadovně gestapa.
Václavské náměstí a příběh Jana Opletala
Václavské náměstí vzniklo už při založení Nového Města Karlem IV. v roce 1348. Dnes je především rušnou městskou třídou, v minulosti ale opakovaně sloužilo jako prostor, kde se rozhodovalo o veřejné náladě i politických dějinách. V březnu 1939 zde bylo oznámeno zřízení Protektorátu Čechy a Morava. O tři roky později se na náměstí konalo shromáždění, při němž lidé přísahali věrnost Německé říši.
S nedalekým prostorem souvisejí také události podzimu 1939. Student medicíny Jan Opletal se 28. října účastnil protinacistických demonstrací a byl postřelen v Žitné ulici, nikoli přímo na Václavském náměstí. Zemřel 11. listopadu. Jeho pohřeb 15. listopadu, který začínal na Albertově, přerostl v otevřený protest proti okupaci.
Nacistická moc odpověděla tvrdými represemi. V noci ze 16. na 17. listopadu byly obsazeny vysokoškolské koleje a české vysoké školy uzavřeny. Devět studentských představitelů bylo popraveno a přibližně 1 200 studentů odvezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Právě tyto události se staly základem Mezinárodního dne studentstva.
Lucerna: kultura ve stínu okupace
Další zastávkou může být palác Lucerna a jeho kino ve Vodičkově ulici. Biograf, otevřený v roce 1909, je nejstarším dosud fungujícím kinem v České republice. Už v roce 1929 začal jako první pražské kino uvádět zvukové filmy. Jeho historie ale není jen příběhem technického pokroku a filmové zábavy.
Za protektorátu zde návštěvník nachází připomínku toho, jak kultura fungovala v podmínkách cenzury, nátlaku a přizpůsobování se novému režimu. Společnost Lucernafilm během okupace natočila 32 filmů, mezi nimi snímky Noční motýl a Kristián. Složitou kapitolu představuje také působení Miloše Havla, který podle dobového výkladu v roce 1940 prodal majoritní podíl v barrandovských ateliérech nacistickému kapitálu, aby zabránil jejich úplnému převzetí a zachoval provoz. Historie filmového průmyslu tak ukazuje, že život za okupace často nešel rozdělit na jednoduché příběhy hrdinství a viny.
Petschkův palác připomíná práci gestapa
Jen několik minut chůze od Václavského náměstí stojí v ulici Politických vězňů Petschkův palác. Novoklasicistní budova vznikla v letech 1922 až 1927 jako moderní bankovní dům. Měla železobetonovou konstrukci, klimatizaci, potrubní poštu i páternoster. Po okupaci se však její účel zásadně změnil.
V březnu 1939 byl palác zajištěn jako židovský majetek ve prospěch Německé říše. Gestapo se do něj začalo stěhovat během několika týdnů a do podzimu zde vybudovalo hlavní řídící úřadovnu pro Čechy i pražskou služebnu. Vyslýchány a mučeny zde byly tisíce odbojářů a dalších odpůrců nacistického režimu. Gestapo v budově působilo až do osvobození Prahy v květnu 1945.
Petschkův palác je dnes národní kulturní památkou a sídlí v něm Ministerstvo průmyslu a obchodu. Pro návštěvníka je proto přístupný především zvenčí. I samotný pohled na reprezentativní fasádu přitom připomíná, jak snadno může být běžná administrativní budova proměněna v nástroj teroru.
Krypta, kde skončil poslední boj
Trasa vrcholí v Resslově ulici u chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který 27. května 1942 provedli Jan Kubiš a Jozef Gabčík, se zde postupně ukrylo všech sedm parašutistů. Vedle Kubiše a Gabčíka to byli Adolf Opálka, Josef Valčík, Jaroslav Švarc, Josef Bublík a Jan Hrubý.
Ráno 18. června chrám obklíčily stovky příslušníků SS a gestapa. Tři muži se bránili v horní části kostela, čtyři v kryptě. Po několika hodinách všichni zahynuli. K odhalení úkrytu přispěla zrada Karla Čurdy, který se 16. června přihlásil gestapu.
Národní památník hrdinů heydrichiády dnes spravuje Vojenský historický ústav Praha. Expozice připomíná cestu od Mnichovské dohody a vzniku protektorátu přes operaci Anthropoid a atentát až k poslednímu boji. V kryptě jsou busty všech sedmi parašutistů s jejich životopisy, doplněné dobovými předměty a audiovizuálními materiály. Místo zároveň připomíná domácí odboj, sokolské organizace, pravoslavnou církev i pomocníky, bez nichž by ukrývání parašutistů nebylo možné. Památník je zdarma přístupný od úterý do neděle, kapacita je však omezená a krypta má pietní charakter.
Jak si procházku naplánovat
Samostatná trasa propojí horní část Václavského náměstí, Žitnou a Vodičkovu ulici, Petschkův palác a Resslovu ulici. Její přesná délka není stanovena, počítat je třeba s delší městskou procházkou. Ke kryptě se lze pohodlně dostat metrem B na Karlovo náměstí nebo tramvají. Kino Lucerna zůstává v provozu, aktuální program je proto možné spojit s návštěvou historického prostoru.
Pro zájemce je na 25. září 2026 plánována také komentovaná vycházka V temném stínu Heydricha. Začínat má u fontány před Národním muzeem, trvat přibližně hodinu a půl až dvě hodiny a její kapacita je omezená. Termín i podmínky je vhodné před návštěvou ověřit, stejně jako aktuální režim chrámu a památníku.