Vánoční svátky nemusí znamenat jen návštěvu pohádkového zámku. Národní hřebčín Kladruby nad Labem připravuje od 26. do 29. prosince 2026 Zimní království starokladrubských koní, při němž se návštěvníci dostanou blíž ke koním, jejich stájím i příběhu jednoho z nejvýznamnějších českých plemen.
Bílí koně v Kladrubech, vraníci ve Slatiňanech
Akce propojí dvě místa, která dnes pečují o různé barevné varianty starokladrubského koně. V Kladrubech nad Labem žijí především bělouši, ve Slatiňanech vraníci. Celkem hřebčín chová přibližně 500 koní, zhruba polovinu v každém z těchto areálů.
Rozdělení není náhodné. Bílí koně byli v minulosti určeni především pro slavnostní službu panovnického dvora, zatímco černí starokladrubáci, tedy vraníci, sloužili zejména vysokým církevním hodnostářům. Ve Slatiňanech mají své zázemí přibližně osmdesát let. Prohlídka tamního areálu zahrnuje stáje plemenných hřebců, stáj klisen, kočárovnu i historickou sedlovnu rodu Auerspergů. Součástí může být také seznámení s výcvikovým střediskem.
Hřebčín s příběhem císařského dvora
Historie chovu v Kladrubech sahá nejméně do poloviny 14. století. Císař Maxmilián II. zde roku 1563 založil hřebčín a Rudolf II. jej v roce 1579 povýšil na císařský dvorní hřebčín. Od počátku 17. století se zde chovali koně typu galakarosiér, určení pro slavnostní kočárovou službu.
Starokladrubský kůň vznikl na základě starošpanělské a staroitalské krve. Na první pohled zaujme klabonosou hlavou, mohutným klenutým krkem, hlubokým hrudníkem a výrazným, prostorným pohybem. Není to jen historická připomínka. Koně si dodnes zachovávají reprezentační využití a od roku 1994 dodává Národní hřebčín bělouše také do dánských královských stájí, kde se účastní ceremonií.
Příběh vraníků je přitom méně samozřejmý. Po roce 1918 jejich chovu hrozil zánik a ve 30. letech 20. století téměř zmizel. K jeho obnově přispěli mimo jiné lipický hřebec Siglavi Pakra a fríský hřebec Romke. Dnešní slatiňanský chov je tak výsledkem dlouhodobé snahy plemeno zachovat.
Živé UNESCO mezi stájemi a alejemi
Kladruby nad Labem nejsou pozoruhodné pouze zámkem a koňmi. Areál i okolní kulturní krajina jsou od roku 2019 zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO jako krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní.
Hodnotu místa vytváří celek: pastviny, louky, pole, cesty, aleje, vodní toky i hospodářské objekty. Krajina stále slouží původnímu účelu, a návštěva hřebčína tak není jen prohlídkou historických budov. Je také pohledem do živého provozu, který se po staletí přizpůsoboval potřebám chovu a výcviku.
V Kladrubech lze podle běžné nabídky navštívit stáje, císařský zámek, kočárovnu, postrojovnu a muzeum. Zámecký okruh připomíná období Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty, známé jako Sisi, a vede dvanácti stylově zařízenými sály a komnatami. V dalších prostorách čekají historické kočáry, saně, státní kočár T. G. Masaryka, zlatá arcibiskupská karosa nebo model císařského osmispřeží.
Co vědět před zimní návštěvou
Podrobný program jednotlivých dnů, přesné časy prohlídek ani zvláštní vstupné pro prosincovou akci zatím oficiální kalendář neuvádí. Při předchozích ročnících se prohlídky konaly přibližně během dne, tento údaj však nelze považovat za potvrzený program pro rok 2026. Kapacita komentovaných prohlídek bývá omezená, proto hřebčín doporučuje využít elektronický rezervační systém a před cestou ověřit aktuální informace.
Návštěva stájí má svá pravidla. Děti do 15 let musí doprovázet dospělý, ke koním se nesmí bez svolení přibližovat, dotýkat se jich ani je krmit. Do boxů a výběhů návštěvníci nevstupují. Fotografování pro soukromé účely je během prohlídky možné bez blesku a stativu.
Kdo bude chtít zimní výlet prodloužit, může se vydat také na přibližně pětikilometrovou naučnou stezku s dvanácti zastaveními v krajině UNESCO. Její schůdnost je však v prosinci vhodné posoudit podle počasí a aktuálního stavu tras.