Na Karlově náměstí začíná procházka, která Prahu ukazuje z méně obvyklé perspektivy. Nevede jen kolem známých domů a ulic, ale také po stopách queer scény 90. let, sociálního vyloučení a filmu Mandragora. Průvodcem je Karel, který podle prezentace Pragulicu vypráví o vlastním dospívání, coming outu, drogách, příležitostné prostituci i pozdějším životě na ulici.
Od Faustova domu k nádraží
Sraz je naproti hlavnímu vchodu Faustova domu, u vstupu do parku Karlova náměstí. Samotné náměstí přitom není hlavním filmovým místem. Funguje spíš jako výrazný začátek trasy: prostor založený Karlem IV. při vzniku Nového Města připomíná oficiální, historickou tvář metropole.
V okolí se potkávají Novoměstská radnice, kostel svatého Ignáce, budova ČVUT i Mladotovský palác známý jako Faustův dům. Park a frekventované ulice Ječná a Žitná dnes působí jako běžná součást centra. Prohlídka však postupně obrací pozornost k nočnímu městu, jeho skrytým vztahům a lidem, kteří v něm zůstávají snadno přehlédnutelní.
Trasa pokračuje přes Národní třídu a Václavské náměstí na Hlavní nádraží. Přibližně dvě hodiny chůze tak propojí několik vrstev Prahy: historické centrum, někdejší místa queer života, prostředí ulice i nádraží jako prostor setkávání, odchodů a nejistoty.
Mandragora mezi hraným filmem a dokumentární zkušeností
Wiktor Grodecký natočil Mandragoru v roce 1997 jako hraný sociální film o dospívajícím chlapci, který se dostává do prostředí drog, prostituce a AIDS. Film vychází z jeho předchozí dokumentární práce o mladistvých gay prostituentech v Praze. K přesvědčivosti snímku přispěli také neprofesionální a částečně autentičtí účinkující, díky nimž má film výrazně dokumentární způsob zachycení reality.
Klíčovým místem děje je pražské Hlavní nádraží, včetně Fantovy kavárny v historické Fantově budově. Dnešní návštěvník zde uvidí fungující kavárnu a rušný dopravní uzel, prohlídka ale připomíná také atmosféru, kterou film spojil s prostitucí nezletilých, závislostmi a ohrožením. Nejde o romantický obraz devadesátek, nýbrž o příběh zranitelnosti a sociálního vyloučení.
Karel podle profilu Pragulicu uvádí, že znal některé předobrazy filmových postav a ve snímku se objevil jako komparz. Tato tvrzení patří k jeho osobnímu vyprávění a k prezentaci prohlídky; nelze je automaticky chápat jako nezávisle ověřená archivní fakta.
Queer Praha nebyla jen jeden klub
Procházka připomíná také pestřejší dobovou scénu, která se nedá zredukovat na prostituci nebo život na ulici. T-klub na Jungmannově náměstí patřil k významným místům LGBTQIA+ komunity už před rokem 1989, přičemž poslední dohledatelná zmínka o jeho fungování pochází z roku 1991.
V první polovině 90. let se queer kultura objevovala také v podobě kabaretu a literatury. Na Střeleckém ostrově fungoval v letech 1993 až 1995 drag kabaret U Střelce a v sezoně 1994/1995 se zde konaly večery Gay Violy s literárními čteními. Tehdejší scéna tedy zahrnovala nejen noční podniky, ale i performanci, společenské kontakty a veřejnou kulturní tvorbu.
Zároveň je důležité vnímat, že trasa nabízí pouze vybraný výsek queer historie. Zaměřuje se především na mužskou zkušenost, klubové prostředí, prostituci a život na ulici. Nemůže proto sloužit jako úplný obraz tehdejší LGBTQ+ komunity.
Prohlídka, která nekončí u příběhu
Procházky pořádá sociální podnik Pragulic, jehož průvodci mají osobní zkušenost s bezdomovectvím. Návštěvník zde není jen divákem cizího osudu. Setkává se s člověkem, který vlastní minulost vykládá z první osoby a zasazuje ji do konkrétních ulic města.
Součástí trasy je také odkaz na pomoc organizace Naděje. Její pražská nízkoprahová centra poskytují lidem bez domova sociální a psychologické poradenství, jídlo, možnost sprchy i převlečení. Kdo chce přispět prakticky, může po předchozím ověření aktuálních potřeb darovat čisté sezónní oblečení. Nejbližší relevantní centrum se nachází u Bulhara.
Prakticky: Prohlídka trvá zhruba dvě hodiny, probíhá venku za každého počasí a je vhodné vzít si pohodlné boty a oblečení podle sezony. Aktuálně zveřejněný termín připadá na pátek 28. srpna 2026 od 19 do 21 hodin; termín i dostupnost míst je před cestou dobré ověřit. Vstupenky se kupují a platí předem, standardní cena se pohybuje kolem 450 korun. Výklad probíhá v češtině, případný tlumočník je třeba objednat dopředu.
Téma zahrnuje sexuální zneužívání nezletilých, drogy, alkohol, HIV/AIDS a bezdomovectví. Prohlídka proto není odlehčenou filmovou vycházkou, ale citlivým setkáním s minulostí i současností města. Při fotografování a natáčení je nutné respektovat průvodce i lidi v okolí a vždy si vyžádat souhlas.