V pražské Křížové ulici stojí budova, která zvenčí působí jako střídmý úřední objekt. Uvnitř se však skrývá mimořádný technický celek: ocelová strojová kartotéka s přibližně 9 000 zásuvkami, z nichž každá měří tři metry. Kdyby se všechny zásuvky postavily za sebe, vytvořily by řadu dlouhou asi 27 kilometrů.
Nejde přitom o historickou maketu ani o muzejní exponát. Zařízení je stále funkční a část jeho prostor dodnes slouží archivním účelům. Právě spojení původní architektury, mechanického systému a živé úřední historie dělá z místa jednu z nejzajímavějších technických památek v Praze.
Budova navržená pro pohyb dokumentů
Areál dnešního ústředí České správy sociálního zabezpečení se v Křížové ulici rozvíjel postupně. Starší administrativní budova vznikla v letech 1911 až 1912 a v roce 1926 ji získala tehdejší Ústřední sociální pojišťovna. První menší strojová kartotéka se v areálu objevila už v roce 1931, brzy se však ukázalo, že její kapacita nebude stačit.
Nový objekt pro ústřední evidenci proto vznikl v letech 1936 až 1937. Navrhli jej architekti František Albert Libra a Jiří Kan. Funkcionalistická stavba má obdélný půdorys, hladkou fasádu, výrazné horizontální pásy oken a ustupující nejvyšší podlaží. Její podoba nebyla samoúčelná. Architektura měla především umožnit přehlednou práci s velkým množstvím spisů a efektivní pohyb obsluhy i techniky.
Osm metrů vysoký archiv
Samotná kartotéka zabírá prostor dlouhý přibližně 52 metrů, široký sedm metrů a vysoký osm metrů. Je rozdělena do 18 bloků, přičemž každý z nich obsahuje 500 zásuvek. Ocelová konstrukce je pevně spojena s budovou, takže ji nelze jednoduše odvézt nebo vyjmout jako samostatné zařízení.
Obsluhu zajišťuje 18 pojízdných zakladačů. Pracovník na nich pomocí páček ovládá pohyb nahoru, dolů a do stran a požadovanou zásuvku vysouvá sešlápnutím pedálu. Zakladače se pohybují až ve výšce osmi metrů, což z kartotéky činí působivou ukázku techniky, která vznikla dávno před dnešními automatizovanými sklady.
Konstrukci budovy dodaly Vítkovické železárny, samotný systém registratury vyrobila strojírenská firma Ing. Otakara Podhajského z pražské Hostivaře. V 70. letech přibyly k pojezdovým jeřábům žebříky. Do té doby museli pracovníci při poruše nebo výpadku elektřiny v krajním případě slézat po vysunutých zásuvkách.
Od papírových spisů k digitalizaci
Kartotéka dokumentuje proměnu sociálního pojištění lépe než běžná kancelářská budova. V jedné její části jsou uloženy starší dávkové spisy přibližně z let 1913 až 1943. Pracuje se s nimi už jen výjimečně. Další část slouží jako archiv originálních podkladů, které už byly převedeny do digitální podoby.
Při hromadné digitalizaci v letech 2000 až 2002 bylo podle materiálů ČSSZ zpracováno zhruba 20 milionů podkladů. V kartotéce se podle stejného zdroje nachází přibližně 105 milionů originálních podkladů. Rozsah archivovaných dokumentů se v různých materiálech uvádí odlišně podle toho, co přesně zahrnují, jisté však je, že jde o pozoruhodný objem administrativní historie.
Pro další nárůst archivovaných spisů vznikla v roce 2010 ve Stodůlkách nová archivní budova s moderními oběžnými zakladači ROTOMAT. Smíchovská kartotéka tak zůstala historickým zařízením, které už využívá jen část agendy, ale stále není pouhou dekorací.
Památka ukrytá za úředními dveřmi
Budova s kartotékou je památkově chráněná a podle údajů ČSSZ je od roku 2004 evidována v Ústředním seznamu kulturních památek. Její hodnota spočívá nejen ve funkcionalistickém vzhledu, ale především v dochování původního technického řešení v téměř autentickém prostředí.
Strojová kartotéka se nachází na adrese Křížová 2383/27 v Praze 5 – Smíchově. Nejde o běžně přístupnou turistickou atrakci. Do objektu se lze dostat především při předem oznámených komentovaných prohlídkách nebo speciálních akcích, protože kartotéka zůstává součástí provozovaného areálu ČSSZ. Aktuální možnosti návštěvy je proto nutné ověřit předem.
Nejbližší tramvajová zastávka nese název Křížová, autobusy přijíždějí na zastávku Správa sociálního zabezpečení. Kdo se dovnitř dostane, neuvidí jen dlouhé řady zásuvek. Uvidí také názorný obraz doby, kdy se moderní úřad spoléhal na promyšlený pohyb ocelových konstrukcí, mechaniky a lidí – a kdy se tisíce metrů papírových záznamů staly základem fungování sociálního státu.