Věž kostela Zvěstování Panny Marie Na Trávníčku se podle pražských turistických informací vychyluje od svislice o 63 centimetrů. Patří tak k nejšikmějším věžím v Praze. Samotné číslo ale nevysvětluje, proč se věž naklonila ani jaký je její současný technický stav. Z ulice Na Slupi je především pozvánkou k zastavení u stavby, která skrývá neobvyklé gotické řešení.
Klenba spočívá na jediném pilíři
Kostel Na Trávníčku má čtvercovou loď a pětiboký presbytář. Nejvýraznějším překvapením čekajícím uvnitř je vysoký, štíhlý pilíř uprostřed prostoru. Právě na něm spočívá klenba: od pilíře se do stran rozbíhají její žebra. Namísto řady sloupů, které by loď členily, tak pozornost přitahuje jediná podpěra.
Stavba kostela a kláštera servitů začala na jaře roku 1360 na pokyn Karla IV. Je to důležitá časová kotva: kostel nepochází ze 12. století, jak se někdy nesprávně uvádí, nýbrž ze 14. století. Prostor později prošel dalšími stavebními zásahy. V 90. letech 15. století dostal novou klenbu a v letech 1858 až 1863 jej regotizoval Bernard Grueber. Další etapa prací pod vedením Františka Schlaffera je spojována s lety 1914 až 1916.
Od servitů k pravoslavnému chrámu
Kostel byl součástí kláštera servitů, jehož činnost ukončilo zrušení kláštera v roce 1783. Budova kláštera pak sloužila jako ústav a dnes v ní sídlí Revmatologický ústav. Proměnu někdejšího řeholního areálu tak lze číst i v jeho dnešním okolí: sakrální stavba zůstala na místě, zatímco další budovy získaly nové využití.
Dnes kostel slouží Pražské pravoslavné eparchii jako chrám Zvěstování přesvaté Bohorodice. Vnitřní prostor je proto spojen také s pravoslavnou výzdobou a ikonami. Návštěvník tu potkává několik vrstev historie najednou: gotickou architekturu, stopy pozdějších úprav i živé církevní místo. Před cestou je vhodné ověřit možnost vstupu přímo u církevní obce; dostupné informace nepotvrzují běžnou turistickou otevírací dobu.
Dvě jména a příběhy kolem nich
Starším označením je Na Trávníčku, zatímco jméno Na Slupi se prosadilo později. Jeho původ není jistý. Za nejpřijímanější vysvětlení se považuje souvislost se „slupem“ – rybářským zařízením používaným na potoce Botiči, který protéká nedaleko. Jistotu však název neposkytuje, a tak se kolem místa uchytily i další příběhy.
Vypráví se například o dávném pohanském sloupu nebo o sloupu spojeném s událostmi roku 1420. S tímto obdobím se pojí také tradice o údajném upálení servitů husity. Tyto příběhy je třeba odlišovat od doložených dějin kostela; samy o sobě neprokazují ani původ názvu, ani přesný průběh událostí. I proto je poutavé prohlédnout si kostel bez nutnosti rozhodnout, která pověst je „pravá“.
Zastavení na jižním okraji Nového Města
Kostel stojí v ulici Na Slupi na Novém Městě, nedaleko Botiče a někdejšího klášterního areálu. Jeho návštěva může být krátkým zastavením při procházce Prahou 2: zvenku zaujme vychýlená věž, uvnitř zase prostor soustředěný kolem jediného pilíře. Právě spojení výrazného detailu s dlouhým příběhem proměn dělá z kostela místo, které stojí za pozornost i mimo obvyklé pražské turistické trasy.