Jedna z nejstarších pražských mostních památek není na první pohled vůbec vidět. Juditin most, postavený přibližně kolem roku 1170 za vlády Vladislava I., stál o něco severněji než dnešní Karlův most. Podle městských materiálů měřil asi 514 metrů, měl přibližně 24 oblouků a šířku kolem sedmi metrů. Povodeň v roce 1272 jej vážně poškodila a definitivní zkázu přinesla velká voda 3. února 1342, kdy most ničily ledové kry i naplavené dřevo.
Jeho pozůstatky však z Prahy nezmizely. Části oblouků, mostovky a dlažby se dochovaly v domech na obou březích, další fragmenty leží v okolí Čertovky nebo pod dnešní zástavbou. Některé nálezy byly objeveny také při průzkumu základů Karlova mostu. Návštěvník je většinou neuvidí jako samostatnou památku, právě v tom ale spočívá jejich kouzlo: starší město je ukryté pod městem současným.
Karlův most není jen romantická kulisa
Nový most nechal Karel IV. budovat po zániku Juditina mostu. Základní kámen měl být podle tradované zprávy položen 9. července 1357 v 5 hodin 31 minut. Z čísel data a času vzniká známá řada 135797531, kterou lze chápat spíše jako symbolickou tradici než jako bezpečně doložený astrologický výpočet.
Most se dlouho označoval jako Pražský nebo Kamenný. Název Karlův most se oficiálně používá až od roku 1870. Stavba je dlouhá přibližně 516 metrů, tvoří ji 16 oblouků a její charakter dotváří sochařská výzdoba vznikající od 17. do 20. století. Ve středověku ale most nebyl pouze reprezentativní cestou s výhledem na Hrad. Šlo o strategické místo a důležitou součást městské správy. Karel IV. svěřil péči o něj Starému Městu pražskému a nastavil také příjmy z cla, které měly údržbu financovat.
Za pozornost stojí Staroměstská mostecká věž. Na její ochoz vede 138 schodů a z výšky se otevírá pohled na Vltavu, Malou Stranu, Pražský hrad i samotný most. Režim návštěvy se mění podle sezony, proto je vhodné ověřit aktuální podmínky.
Mosty, jejichž jména měnila politika
Most Legií spojuje Staré Město s Malou Stranou přes Střelecký ostrov. Vznikl v letech 1898 až 1901 jako náhrada staršího řetězového mostu císaře Františka I. Má devět kleneb, původní mýtní věže a schodiště vedoucí na ostrov. Jeho dějiny připomínají, jak se do názvů staveb zapisovaly politické změny: po vzniku Československa nesl jméno Most Legií, za okupace Smetanův most, od roku 1960 most Prvního máje a po roce 1989 se vrátil k původnímu názvu.
Podobně výraznou národní symboliku měl Palackého most, otevřený roku 1878. Spojil Nové Město s průmyslově rostoucím Smíchovem a při zakládání jeho pilířů se v Praze poprvé využily pneumatické kesony. Barevná kombinace modré žuly, bílého kararského mramoru a červeného pískovce měla připomínat českou trikoloru. Most zdobily také erby měst na Vltavě a Labi. Monumentální sousoší Josefa Václava Myslbeka poškodilo bombardování v roce 1945; dnes je možné je najít ve Vyšehradských sadech.
Od secese k železobetonu
Mánesův most byl uveden do provozu v březnu 1914. Předcházela mu Železná lávka pro pěší, která sloužila od let 1868 až 1869. Současný most byl nejprve pojmenován po arcivévodovi Františku Ferdinandovi d’Este, po vzniku republiky však v roce 1920 získal jméno malíře Josefa Mánesa.
Technický rozvoj města dobře ukazuje Hlávkův most. Stavěl se v letech 1909 až 1912 jako spojení k holešovickým jatkám a překonává dvě ramena Vltavy i ostrov Štvanici. Jeho části byly původně rozdílné – jedna ocelová, druhá betonová. Kvůli plánované magistrále byl v letech 1958 až 1962 výrazně rozšířen a původní ocelovou část nahradila železobetonová konstrukce. Některé prvky výzdoby se tak ocitly skryté mezi starou a novou částí.
Jiráskův most z let 1929 až 1933 zase představuje funkcionalistickou dopravní architekturu. Jeho šest železobetonových oblouků spojuje Nové Město se Smíchovem. Za druhé světové války nechali němečtí vojáci některé části zabetonovat z obavy, že by most mohl být vyhozen do povětří.
Mosty pro železnici i dnešní dopravu
Železniční most na Výtoni byl součástí spojení mezi dnešním hlavním nádražím a Smíchovem. První jednokolejná konstrukce začala sloužit v roce 1872, na přelomu 19. a 20. století ji kvůli technickému stavu nahradil nový most vedený v původní ose. Na opačném konci měřítka stojí Branický železniční viadukt, dokončený v polovině 50. let. Přezdívku Most inteligence získal podle vzdělaných lidí, kteří byli za komunistických čistek přeřazeni do dělnických a pomocných profesí a podíleli se na jeho stavbě. Viadukt je dlouhý přibližně 910 metrů.
Nejrozsáhlejší pražskou mostní stavbou je Barrandovský most, klíčová součást Jižní spojky mezi dálnicemi D1 a D5. Spolu s předmostími zabírá asi 33 000 metrů čtverečních a místy je široký až 50 metrů. Rozsáhlá rekonstrukce v letech 2024 až 2025 získala ocenění Česká dopravní stavba 2024 a následně také titul Stavba roku 2025.
Nejnovější kapitolu představuje Dvorecký most, který podle aktuálních údajů zahájil provoz v dubnu 2026. Propojuje Lihovar na Smíchově s Podolím a změnil vedení některých tramvajových a autobusových linek. Při procházce Prahou tak lze během několika kilometrů sledovat nejen různé stavební styly, ale i proměnu samotného města: od středověké obchodní tepny přes průmyslovou metropoli až po současnou síť městské mobility.