Největší kouzlo Raduně spočívá v tom, že návštěva nekončí u zámecké fasády. Celý areál vypráví o životě aristokratické rodiny: v reprezentačních pokojích se odehrávala společenská část dne, v soukromých místnostech běžný rodinný život a v parku s oranžerií se propojoval odpočinek, okrasná funkce i pěstování rostlin. Výsledkem je mimořádně názorný obraz venkovského šlechtického sídla.
Od středověké tvrze ke klasicistní rezidenci
Na místě dnešního zámku stála pravděpodobně už kolem roku 1320 středověká tvrz. V 16. století prošla přestavbou na renesanční zámek, jehož dnešní charakter však výrazně utvářely až úpravy v 19. století. Klasicistní proměnu zahájil hrabě Jan Josef Larisch-Mönnich a po jeho smrti v ní pokračovala jeho manželka Anna Marie Tekla.
Úpravy nebyly jen otázkou vzhledu. Starší hospodářské objekty se postupně odsouvaly dál od hlavní rezidence, aby vznikl pohodlnější a reprezentativnější prostor pro bydlení. Na začátku 20. století navíc přibyly mansardy nad jižním a severním křídlem. Zámek tak reagoval na požadavek komfortnějšího, v podstatě celoročního provozu.
Park pro procházky, zahrady pro užitek i potěšení
V první polovině 19. století byl kolem zámku založen anglický krajinářský park. Jeho smyslem nebyla geometrická pravidelnost, ale dojem přirozeně komponované krajiny, vhodné k romantickým procházkám a vyjížďkám. K obrazu areálu patří také rybníky, drobné stavby a hospodářské zázemí, díky nimž park nepůsobí jako izolovaná okrasná kulisa.
Výraznou dominantou je oranžerie vybudovaná v letech 1824 až 1825. Navazovaly na ni okrasná a bylinková zahrada, fíková zahrada s fíkovnou, ananasovna a ovocný sad. Takové zázemí připomíná, že šlechtická sídla nebyla pouze místem reprezentace. Zahrady dodávaly potraviny, pečovaly o okrasné rostliny a umožňovaly pěstovat i druhy, které by v místním klimatu běžně nepřežily.
Blücherové a každodennost za zámeckými zdmi
Raduň je spojena také s rodem Blücherů. Ve 30. letech 19. století se na raduňské panství přiženil Gebhard Blücher, vnuk pruského maršála Gebharda Leberechta Blüchera, známého z napoleonských válek. Právě životní rytmus rodiny Blücherů od počátku 19. do poloviny 20. století představuje dnešní prohlídková instalace.
Interiéry nejsou zaměřeny pouze na slavnostní sály. Zachovávají rozdílné funkce jednotlivých částí domu: reprezentační a soukromé pokoje, prostory spojené s dětmi i zázemí služebnictva. Obnovené hygienické vybavení navíc ukazuje, jak se měnily nároky na pohodlí. Návštěvník tak získává představu nejen o tom, jak šlechta přijímala hosty, ale také jak vypadalo její každodenní fungování.
Poválečný osud a návrat historického vybavení
Po druhé světové válce zámek nesloužil jen památkové prezentaci. Využívala jej škola a plnil i další veřejné funkce. Od roku 1979 se připravovalo jeho převzetí památkovou správou společně s parkem, sýpkou a oranžerií. Důležitou etapou obnovy se stala léta 1983 a 1984, kdy bylo do Raduně převezeno přibližně 10 000 předmětů uměleckohistorického mobiliáře a téměř 20 000 svazků historické, svozové a odborné knihovny ze zámku Hradec nad Moravicí.
Raduň je díky tomu zajímavá nejen architekturou, ale i poválečnou historií památkové péče. Dnes lze spojit prohlídku zámku s procházkou parkem a návštěvou oranžerie. Ta se využívá také při kulturních a společenských programech nebo svatebních obřadech.
Praktické informace pro návštěvu
Zámek, oranžerie a zahrada mají vlastní návštěvní režim, který se může v průběhu roku měnit. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální otevírací dobu, ceny i případnou nutnost rezervace na oficiálních informačních kanálech areálu. Zahrada může být dočasně omezena například kvůli pronájmu nebo bezpečnosti.
Areál se nachází na adrese Zámecká 67, 747 61 Raduň. Bezbariérově je podle dostupných informací přístupné přízemí návštěvnického centra v sýpce a okrasná zahrada u oranžerie; k návštěvě oranžerie lze využít mobilní nájezdní plošinu. Zámek ani celý areál však nejsou plně bezbariérové. V parku je zakázán pohyb na kolech a návštěvníci mladší patnácti let mohou do zahrady pouze v doprovodu dospělého.