Stojí uprostřed návsi, pod žulovou kašnou a v sousedství strašínského poutního kostela. Dům čp. 29 na první pohled působí jako nenápadná stará chalupa, ve skutečnosti však patří k mimořádně cenným dokladům venkovské architektury v Pošumaví. Dendrochronologický průzkum ukázal, že stromy použité při jeho stavbě byly pokáceny v letech 1714 až 1715. Roubenka U Rathauskejch tak pamatuje barokní dobu, přestože její podoba se v dalších staletích proměňovala.
Dům, který vypráví konstrukcí
Objekt je příkladem venkovského domu západočeského typu. Původně měl dvojdílnou dispozici: roubenou světnici na vysoké kamenné podezdívce, černou kuchyni a komoru. Později přibyla zděná hospodářská část s chlévem, síní a sýpkou, čímž vznikl trojdílný dům komorového typu.
Do stavení se vstupuje ze severní strany. Vlevo se nachází obytná světnice, naproti vstupu černá kuchyně s komorou a vpravo hospodářské zázemí. Chlév má navíc samostatný vstup ze dvora. Toto uspořádání dobře ukazuje, jak těsně bývalo v tradičním venkovském domě propojeno bydlení s hospodařením.
Cenné jsou i detaily, které běžný kolemjdoucí nemusí na první pohled rozpoznat. Roubení tvoří částečně přitesané kuláče, jejichž nároží jsou spojena na rybinu s přesahujícími zhlavími. Dům má povalové stropy, polovalbovou střechu s dvojitě loženým šindelem a volským okem. Přesahy střechy podpírají sloupky; na jedné straně chrání zápraží, na druhé vytvářejí prostor pro ukládání dřeva.
Od vlhkosti a betonu zpět k hlíně a dřevu
Než se vlastníkem zahájená obnova v roce 2014 naplno rozběhla, byl technický stav domu problematický. Spodní části roubení se rozpadaly, některé starší opravy nahradily dřevo betonem a zdivem, přední část trápila vlhkost. Podlahy byly z velké části betonové a stěny pokrývaly cementové omítky, které historické konstrukci neprospívaly.
Významnou příčinou potíží bylo také postupné zvyšování terénu na návsi. Povrch se časem dostal až k parapetům oken, a voda tak měla k domu příliš blízko. Před samotnými opravami bylo proto nutné úroveň terénu snížit.
Obnova nesměřovala k vytvoření nové, dokonale rovné repliky. Vycházela z dochovaných fotografií, stavebních sond a restaurátorských záměrů. Cílem bylo uchovat historicky doložený vzhled a zasahovat jen tam, kde to bylo nezbytné. Hlavní oprava roubené části probíhala od léta 2019 do léta 2020, další práce pokračovaly až do završení významné etapy v roce 2024.
Řemeslo místo rychlých náhrad
Poškozené kuláče byly podle rozsahu závady buď lokálně protézovány, nebo nahrazeny novými modřínovými prvky. Dva z nich opravila tesařská protéza na hákový plát s klínem. Celkem bylo použito přibližně pět kubíků dřeva, z velké části z místní zimní těžby. Smrkové dřevo posloužilo také k výrobě dlabaných okapních žlabů a k dílčím opravám povalového stropu.
Roubená část dostala novou kamennou podezdívku spojovanou jílem. Spáry mezi kuláči vyplnil mech a pro uchycení hliněné malty se použily dřevěné klínky. Také vnitřní omítky vznikaly tradičně: hliněná směs se slaměnou řezankou se nanášela ručně. Po vyschnutí byly stěny přebíleny vápnem, takže si zachovaly přirozenou nerovnost i křivost starého domu.
Součástí prací byly opravy šindelové střechy a prkenného štítu, osazení dřevěných okapů na hácích z větví, zprovoznění otopného systému i obnova některých historických prvků a části nábytku. Na výsledku se podíleli tesaři, truhláři, kamnář i odborní konzultanti. Obnova byla financována převážně z vlastních prostředků majitele, v letech 2019 a 2020 pomohla také státní dotační podpora.
Památka na návsi, ne v muzeální vitríně
Roubenka je kulturní památkou od roku 1958 a dnes slouží k individuální rekreaci. Právě v tom spočívá jeden z jejích důležitých příběhů: historický dům zůstal součástí běžného života, nikoli pouze exponátem ve skanzenu. V roce 2025 byl vlastník Jiří Novák za obnovu nominován na cenu Patrimonium pro futuro v kategorii Obnova památky. Nominace však neznamenala vítězství; cenu v této kategorii získal jiný projekt.
Návštěvníci mohou roubenku obdivovat z veřejného prostoru na strašínské návsi. Jde o soukromý objekt bez pravidelné otevírací doby, proto není vhodné vstupovat do interiéru bez pozvání. Nejlepší je spojit prohlídku domu s procházkou kolem žulové kašny a návštěvou kostela Narození Panny Marie. Právě v tomto celku vynikne, proč má U Rathauskejch smysl: není izolovanou starou stavbou, ale součástí historické návsi, která si dodnes uchovává měřítko i atmosféru pošumavské obce.