Silvanův templ, Dianin altán a Apollónův chrám. Tři drobné stavby rozeseté v krajině dávají Schönwaldu u Jinošova charakter, který se jen tak nevidí. Nejde o velký zámecký areál s okázalými sály, ale o promyšlený svět, kde se příroda, voda, architektura a antická symbolika spojily v jediné letní rezidenci.
Schönwald vznikl přeměnou starší bažantnice s rybníkem a přízemní stavbou. Hrabě Jindřich Vilém Haugwitz ji nechal před rokem 1795 postupně proměňovat v přírodně krajinářský park a letní sídlo. Práce podle místních údajů pokračovaly přibližně čtyři desetiletí. Výsledkem byl areál s průhledy, terasami, vodními plochami, můstky a drobnou architekturou, která měla v krajině nejen zdobnou, ale také symbolickou úlohu.
Zámeček s empírovou tváří
Samotný zámeček má původ v barokní stavbě z konce 18. století. V roce 1827 byl přestavěn v empírovém stylu podle záměru hraběte Haugwitze a plánů vídeňského architekta Josefa Kornhäusela. Rok přestavby připomíná také nápis na průčelí, věnovaný přátelství a múzám.
Haugwitzové Schönwald využívali jako reprezentativní letní sídlo. Jeho součástí nebyly jen obytné prostory a park, ale také rozsáhlé hospodářské a zahradnické zázemí. Fungovaly zde štěpnice, lesní školky, zeleninové a květinové záhony, skleníky i fíkovna s ananasovníkem. K areálu patřil rovněž dům zahradníka a ovčárna. Z někdejší oranžerie se dnes dochovalo pouze torzo, na němž jsou patrné poškozené zdi, zbytky omítek a štukové výzdoby. Do budoucna se uvažuje o její obnově nebo dostavbě.
Antická trojice v zámeckém parku
Nejpozoruhodnější částí Schönwaldu jsou drobné klasicistní stavby zasvěcené postavám antické mytologie. Na vrcholu kopce stojí Silvanův templ. Kruhovou stavbu s kopulí obklopuje osm jónských sloupů. Zasvěcení bohu lesa připomíná, že zdejší park nebyl pouhou zahradou, ale krajinou vnímanou jako živý a symbolický prostor.
Dianin altán má půlkruhový půdorys a jeho výzdoba odkazuje k lovu. Objevují se na něm motivy toulců a opeřených šípů, atributy bohyně lovu Diany. Stavba přirozeně zapadá do prostředí bývalé bažantnice a obory, kde byla péče o zvěř důležitou součástí provozu panství.
Nejblíže zámečku se nachází Apollónův chrám. Jeho průčelí připomíná triumfální bránu: tvoří je nárožní a dórské sloupy, nad římsou se dochoval motiv Apollónových kohoutů. Pavilon nesloužil jen jako ozdoba parku. Byl určen také k hudebním produkcím a uvádí se, že má dobrou akustiku. Volba Apollóna, boha hudby a umění, tak nebyla náhodná.
Park jako komponovaná krajina
Schönwald býval mnohem víc než souborem staveb ukrytých mezi stromy. Historickou kompozici doplňovaly rybníky, umělé ostrůvky, zídky, mosty a můstky. Cesty vedly mezi starými duby, modříny a lípami a nabízely proměnlivé pohledy na jednotlivé části areálu. K výrazným místům patřil také vyhlídkový altán s pohledem na zámeček.
Právě v tomto propojení přírody a architektury spočívá kouzlo Schönwaldu. Návštěvník tu nemusí obdivovat jen jednotlivé památky, ale může sledovat, jak šlechtická parková tvorba pracovala s terénem, vodou, výhledy a příběhy antických bohů.
Co si dnes prohlédnout
Zámeček i jeho bezprostřední okolí jsou soukromé a veřejnosti nepřístupné. Schönwald je proto vhodné poznávat především jako procházku oborou a z veřejně přístupných míst si prohlédnout exteriéry areálu. Obora bývá uváděna jako návštěvnická lokalita, přičemž její režim se může měnit podle provozovatele a aktuální situace.
Při návštěvě je třeba počítat s tím, že obora je zároveň prostorem pro zvířata. Klidný a ohleduplný pohyb je zde samozřejmostí. Schönwald tak není místem pro klasickou prohlídku interiérů, ale spíše pro pomalé objevování krajiny, v níž se dochovaly neobvyklé připomínky doby, kdy se i les a park stávaly jevištěm antických příběhů.