V historické budově Uměleckoprůmyslového musea v Praze čeká návštěvníky více než jen přehlídka skleněných předmětů. Dlouhodobá expozice Plejády skla 1946–2019 představuje české autorské sklo jako svébytný umělecký obor, který se po druhé světové válce dokázal prosadit doma i v zahraničí. Více než 120 děl sleduje proměny materiálu, technik i výtvarného uvažování během několika desetiletí.
Procházka mezi osmi skleněnými pyramidami
První část expozice má podobu pomyslného města. Architekt Jiří Novotný ji ve spolupráci s Dušanem Seidlem uspořádal do osmi pyramid s výraznými, téměř kubistickými tvary. Díla jsou v nich umístěna v různých výškových úrovních, takže se návštěvník na sklo dívá z několika perspektiv a postupně objevuje další objekty.
Nejde přitom jen o efektní kulisu. Prostor pomáhá ukázat rozdíly mezi jednotlivými generacemi výtvarníků i způsoby, jakými sklo reaguje na světlo, barvu a okolní prostor. Chronologické texty přibližují důležité mezníky vývoje a vysvětlují, proč některá díla znamenala pro české sklářství zásadní posun.
Od průmyslového omezení k mezinárodnímu úspěchu
Autorské, studiové nebo individuální sklo vzniká mimo rámec masové a opakované výroby. Pohybuje se na pomezí užitého a volného umění a dává tvůrci možnost soustředit se na jedinečný objekt, experiment i osobní výpověď.
V poválečném Československu se tento směr rozvíjel také proto, že kvalifikovaní sklářští výtvarníci neměli vždy dostatek příležitostí uplatnit své schopnosti v průmyslové výrobě. Omezení tak paradoxně přispěla ke vzniku výrazné autorské scény. Československé sklo na sebe upozornilo mimo jiné na XI. trienále v Miláně v roce 1957 a na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu.
V expozici se setkáme například s díly Stanislava Libenského, Jaroslavy Brychtové, Reného Roubíčka nebo Václava Ciglera. Sbírka muzea zachycuje Ciglerovu tvorbu od počátků jeho profesionální dráhy až do roku 2019. Vedle historického významu je tak patrné, že české sklo nebylo uzavřenou kapitolou, ale živým oborem, který se proměňoval i na začátku 21. století.
Když se z komorní plastiky stane monument
Druhá část instalace pracuje s menším množstvím vestaveb. Vyniká v ní samotný sál, přirozené i umělé osvětlení a prostorové působení skleněných objektů. Návštěvník zde lépe sleduje, jak se sklo může stát průsvitnou plochou, barevným tělesem, světelným znakem i rozsáhlou prostorovou konstrukcí.
Původní komornější prezentaci muzeum rozšířilo o téměř padesát rozměrných autorských exponátů. Velkoformátová díla připomínají, že za výsledným objektem nestojí pouze výtvarný nápad. Jeho uskutečnění vyžaduje také mimořádnou technologickou zručnost sklářských mistrů, kteří spolu s autory hledají cestu od návrhu k fyzicky náročné realizaci.
Jeden vstup, dvě sklářské zkušenosti
Součástí návštěvy je také instalace Via lucis, věnovaná Stanislavu Libenskému a Jaroslavě Brychtové. Zaměřuje se na jejich návrhy pro sakrální prostory v Čechách a na Moravě a ukazuje další podobu práce se světlem, barevností a architekturou. Vstupenka do Plejád skla platí i pro tuto část, takže lze během jedné návštěvy sledovat jak vývoj autorského skla, tak jeho uplatnění v duchovním prostoru.
Expozice se nachází ve třetím patře historické budovy Uměleckoprůmyslového musea na adrese 17. listopadu 2 v Praze 1. Samotná budova z let 1897–1901 představuje další důvod, proč si na návštěvu vyhradit dostatek času. Otevírací režim a vstupné se mohou měnit; muzeum nyní uvádí otevření v úterý do večera a od středy do neděle přes den, zatímco v pondělí bývá zavřeno. Bezbariérový vstup vede přes zahradu z ulice Široká.