Hudba, která vznikala v podmínkách nesvobody, nezůstává jen připomínkou minulosti. V Praze se znovu dostává do rukou současných interpretů a do míst, jejichž vlastní historie její vyznění ještě zesiluje. Festival Věčná naděje vstupuje v roce 2026 do devátého ročníku a od 2. února do 26. listopadu nabízí koncerty na různých pražských scénách. Část programu zamíří také do Libčic nad Vltavou.
Hudba terezínských skladatelů v nových souvislostech
Festival od roku 2017 připomíná tvorbu, která vznikala v Terezíně a na dalších místech nesvobody. Dramaturgie se věnuje například Viktoru Ullmannovi, Hansi Krásovi, Pavlu Haasovi a Gideonu Kleinovi. Jejich díla však neizoluje od širšího hudebního kontextu. V programech se potkávají s tvorbou českých i světových skladatelů a také s novějšími interpretačními projekty.
Výsledkem není přehlídka jediného stylu. Vedle klasické hudby se objevuje jazz, šanson, kabaret i divadelní forma. Festival tak může oslovit nejen posluchače, kteří vyhledávají historicky poučenou dramaturgii, ale i návštěvníky zajímající se o židovskou, českou a německou kulturní historii v širších souvislostech.
Od Rudolfina po synagogy a klubovou scénu
Jedním z půvabů Věčné naděje je rozptýlenost programu po Praze. Koncertní sály, synagogy, kostely i klub vytvářejí odlišné kulisy a každý večer nabízí jiný typ zážitku. Zahajovací koncert 2. února v Sukově síni Rudolfina obstaral rakouský klavírista Gottlieb Wallisch. Zazněly mimo jiné méně uváděné skladby Jaromíra Weinbergera, Aloise Háby, Erwina Schulhoffa a Wilhelma Grosze.
Mezi další místa patří Španělská a Jeruzalémská synagoga, Libeňský zámek, kostel svatého Vavřince pod Petřínem nebo Jazz Dock. Výběr lokace zde není pouhou praktickou otázkou. Historie objektů a jejich atmosféra se stávají součástí dramaturgie a pomáhají vnímat hudbu jako součást živé paměti města.
Historické příběhy i současná tvorba
Pražský program ukazuje, že festival nechce zůstat pouze u návratů k minulosti. Dne 22. dubna se v Jeruzalémské synagoze představil Jewish Chamber Orchestra Munich pod vedením dirigenta Daniela Grossmanna. Na programu byl singspiel Mendele Lohengrin, který vytvořili Jevgenij Orkin a Martin Valdés-Staub podle povídky Heinricha Yorla-Steinera.
Projekt propojuje hudební divadlo s tématy židovské identity a evropské kulturní paměti. Právě podobné dramaturgické spojování starších příběhů se současnou tvorbou patří k důvodům, proč Věčná naděje působí více jako promyšlená kulturní mapa než jako série nesouvisejících koncertů.
Podzimní koncerty v Jazz Docku i pod Petřínem
Podzimní část ročníku nabídne odlišné hudební polohy. V Jazz Docku je na 26. září naplánováno vystoupení izraelské zpěvačky Any Silvery a palestinského oudisty Saieda Silbaka. Klubové prostředí tak doplní komornější a historicky laděné koncerty v synagogách či koncertních sálech.
Na 25. listopadu je v kostele svatého Vavřince uveden koncert hobojistky Štěpánky Andělové. Oficiální festivalový program počítá s tím, že celý devátý ročník uzavře 26. listopadu. Jednotlivé termíny je však vhodné před návštěvou ověřit, stejně jako aktuální dostupnost vstupenek.
Festival jako cesta Prahou
Věčná naděje je určena návštěvníkům, kteří chtějí spojit poslech hudby s objevováním města. Nejde o jednu souvislou akci v jediném areálu, ale o řadu samostatných večerů na místech s výraznou kulturní a historickou stopou. Při plánování je proto třeba sledovat konkrétní datum, začátek i místo konání.
Jeden z programů se odehrává také v Uhelném mlýně v Libčicích nad Vltavou, kam je nutné počítat s jinou dopravou než při návštěvě pražských scén. Festival pořádá Nadační fond Hudba pro Věčnou naději a jeho konání v roce 2026 podpořilo také Ministerstvo kultury České republiky. Záštitu převzali představitelé Rakouska, Polska a Německa i starostka Prahy 1.