Napoleonova osobní šavle, cestovní necesér použité před bitvou u Slavkova a obraz Setkání u spáleného mlýna patří k nejvzácnějším exponátům nové stálé expozice v Muzeu Slavkov. Do České republiky se podle provozovatele dostaly vůbec poprvé. Návštěva tak není jen připomínkou známé historické události, ale také setkáním s předměty, které byly přímo spojeny s jednou z nejvýraznějších postav evropských dějin.
Bitva, která změnila evropské dějiny
Expozice Slavkov a Evropa v období napoleonských válek byla otevřena 5. května 2026 v bývalých zámeckých konírnách. Je rozložena do dvou podlaží a snaží se ukázat slavkovský střet v širších souvislostech. Bitva se odehrála 2. prosince 1805 mezi francouzskou armádou Napoleona I. a spojeneckými rakouskými a ruskými vojsky. O několik dní později, 6. prosince, bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří.
Dominantou nové instalace je velkoformátový model bojiště. Světlo, zvuk a audiovizuální efekty pomáhají sledovat průběh střetu názorněji než klasická vitrína s popiskem. Nechybějí ani animované historické scény, filmové sekvence a interaktivní model Slavkova z roku 1805. Dolní patro je pojaté hravěji a badatelsky, zatímco horní část pracuje více s informacemi a emocemi.
Expozicí provází příběh vojáka Vařvody. Díky němu se pozornost neobrací pouze k Napoleonovi a generálům, ale také ke každodennosti řadových vojáků, obyvatel města a lidí, které válka zasáhla. Zajímavým prvkem je digitální avatar Napoleona, s nímž mohou návštěvníci vést dialog. Moderní technologie zde neslouží jen jako atrakce, ale pomáhají přiblížit historické téma rodinám, školám i mladším návštěvníkům.
Muzeum není jen o Napoleonovi
Přestože dnes poutá největší pozornost napoleonské téma, kořeny muzea sahají k národopisné výstavce z roku 1893. Oficiálně bylo založeno rozhodnutím městské rady v roce 1923. Už v meziválečném období se však ve Slavkově začala výrazně prosazovat připomínka Napoleona. V roce 1931 se zde konala napoleonská výstava, kterou navštívil prezident Tomáš Garrigue Masaryk, a později také takzvané Napoleonské hry.
Po druhé světové válce se instituce profilovala jako vlastivědné muzeum zaměřené na dějiny Slavkova a okolí, napoleonské období i národopis. Sbírky dnes zahrnují militária, zbraně, munici, vojenskou výstroj, plány, fotografie, napoleonské pohlednice nebo předměty spojené s každodenním životem místních obyvatel. Významnou součástí jsou také pozůstalost Václava hraběte Kounice a dokumenty rodu Kouniců.
Muzeum od roku 1987 spravuje také celý slavkovský zámek a jeho historické expozice. Areál, jehož historie sahá ke komendě Řádu německých rytířů kolem roku 1200, prošel renesanční i barokní proměnou. Barokní přestavba byla dokončena v roce 1769. Dnes je zámek ve vlastnictví města Slavkov u Brna a od roku 2008 má status národní kulturní památky.
Legenda versus doložená historie
Slavkovská bitva je opředena řadou příběhů. K nejznámějším patří vyprávění o tisících ruských vojáků, kteří se měli utopit v zamrzlých rybnících. Oficiální materiály zámku však upozorňují, že tato podoba události není potvrzena prameny. Poválečné výlovy podle nich přinesly nálezy utopených koní a ztraceného válečného materiálu, nikoli důkaz o masovém utonutí vojáků.
Právě podobné propojení faktů, předmětů a příběhů dává návštěvě smysl. Muzeum nepřipomíná pouze Napoleonův triumf, ale také cenu války, život ve městě v roce 1805 a evropské důsledky slavkovského střetu.
Výlet lze rozšířit o zámecký park i bojiště
Muzeum Slavkov je součástí návštěvnického areálu Zámku Slavkov–Austerlitz na Palackého náměstí. Nová expozice má podle aktuálních informací otevřeno denně od 9 do 17 hodin. Protože se režim jednotlivých částí areálu může měnit, je vhodné si před cestou ověřit aktuální podmínky přímo u provozovatele. Napoleonova šavle a cestovní necesér mají být zapůjčeny do konce roku 2026, jejich další vystavení proto není jisté.
Procházku lze spojit s návštěvou zámeckých interiérů a parku, případně s výjezdem na slavkovské bojiště. Trasa připomíná místa jako Santon, Žuráň, Pratecký kopec nebo Mohylu míru. Slavkov tak nabízí možnost začít u vitrín a projekcí a pokračovat přímo do krajiny, v níž se evropské dějiny skutečně odehrály.