Některé české skalní útvary zaujmou výškou, jiné barvou nebo pověstmi. Bílé kameny u Jítravy mají především neobvyklé tvary. Zaoblené bloky a hřibovité balvany vypadají jako hřbety či hlavy slonů, a právě odtud pochází jejich známé označení Sloní kameny nebo Sloní skály.
Skupina bělavých skal leží přibližně kilometr severně od Jítravy, která je součástí obce Rynoltice v Libereckém kraji. Lokalita je chráněna jako přírodní památka Bílé kameny. Podle aktuálních údajů ochrany přírody má rozlohu 0,6609 hektaru a poprvé byla vyhlášena v roce 1955. Zároveň se nachází v CHKO Lužické hory, vyhlášené v roce 1976.
Sloni z turonského pískovce
Bizarní vzhled skal není výsledkem lidské práce, ale kombinace geologických podmínek. Bílé kameny tvoří svrchnokřídové, tedy turonské křemenné pískovce. Jejich vrstvy byly původně uloženy vodorovně, později je tektonické pohyby naklonily přibližně o 20 stupňů k jihovýchodu. Lokalita leží v předpolí lužického zlomu, který odděluje českou křídovou pánev od krystalinika Ještědských hor.
Za světlou barvu může výrazný podíl kaolinického tmele mezi křemennými zrny. Právě rovnoměrná zrnitost a specifické složení horniny umožnily, aby se pískovec zvětráváním modeloval do neobvykle oblých forem. Některé skály dosahují výšky až kolem 20 metrů. V méně odolných vrstvách vznikly oválné dutiny, menší pseudokrasové jeskyně i skalní tunely.
Pozornost zaslouží také oválná skalní mísa na vrcholu jednoho z útvarů. Doprovází ji odtokový žlábek, který ukazuje, jak si voda v kameni postupně hledá vlastní cestu. Při bližším pohledu tak návštěvník neuvidí jen „zkamenělé slony“, ale i drobné detaily dlouhodobého přírodního procesu.
Krátká procházka s velkým zážitkem
Ke skalám se nejčastěji vyráží od Jítravy a hlavní silnice mezi Libercem a Děčínem. Přístupová cesta měří zhruba kilometr a výlet je obecně nenáročný. Podle stavu povrchu může být cesta zvládnutelná i s kočárkem, po dešti nebo v horším počasí je ale dobré počítat s méně pohodlným terénem. V okolí se nachází také autobusová zastávka Rynoltice, Jítrava; aktuální spojení je vhodné ověřit před cestou.
Bílé kameny nemusí být cílem na celý den. Snadno se však stanou zastávkou při delším putování Lužickými horami. Navázat lze například na Kozí hřbety, vyhlídku Havran, Horní Sedlo, Vraní skály nebo Popovu skálu. Obec Rynoltice představila také výlet nazvaný Po hřbetech slonů, který propojuje několik míst v okolí Jítravy a Rynoltic. Trasa má přibližně 12 kilometrů, převýšení kolem 250 metrů a její projití zabere zhruba čtyři hodiny. Směr z Rynoltic na Jítravu je doporučován jako pozvolnější a vhodnější pro rodiny.
Křehká krása, na kterou se nesahá
Snadná dostupnost je velkou předností lokality, zároveň však představuje její problém. Pískovec je měkký a vysoká návštěvnost urychluje erozi vrcholových částí skal. Na místě jsou dodnes patrné starší vytesané stupy, stopy lezecké činnosti i nápisy návštěvníků.
Na jednotlivé skály se dnes nesmí lézt ani po nich chodit. Zákaz souvisí nejen s bezpečností, ale především s ochranou horniny. Návštěvníci by neměli odlamovat kameny, vyrývat nápisy, vstupovat mimo vyznačené cesty ani zanechávat odpadky. Nejlepší způsob, jak si Sloní kameny užít, je prohlédnout si jejich tvary z odstupu a nechat místo působit bez dalšího zásahu.
Místo pro pozorování i naslouchání
U skal se popisují také zajímavé akustické jevy. V okolí stěny nebo v jednom z tunelů může zvuk působit neobvykle zesíleně či odrážet se jinak, než návštěvník čeká. Jde však o návštěvnický experiment a tradovaný jev, nikoli o definitivně potvrzený odborný výklad. Zkuste proto na chvíli ztišit hlas a vnímat, jak prostor pracuje se zvukem.
Bílé kameny ukazují, že působivý výlet nemusí vyžadovat vysoké hory ani dlouhé stoupání. Stačí krátká cesta od Jítravy, několik pískovcových útvarů a trochu představivosti. Když k tomu přidáme vědomí, že za jejich podobou stojí miliony let geologického vývoje a že jejich další osud ovlivňuje každý návštěvník, získá obyčejná procházka mnohem hlubší rozměr.