Na místě, kudy dnes vede cesta mezi Českem a Německem, stojí připomínka hranice, která vypadala jinak než ta současná. U bývalého silničního přechodu Aš–Selb, respektive Aš–Wildenau, byla 28. října 2022 odhalena replika hraničního orientačního sloupu ČSR číslo 16. Je několik metrů od původního stanoviště a připomíná dobu, kdy podobné sloupy označovaly státní svrchovanost mladé republiky.
Jak vypadaly hranice první republiky
O osazování hraničních orientačních sloupů na silničních přechodech rozhodla v roce 1923 meziministerská komise pro věci hraniční. Nešlo o celní označení, které se řešilo samostatně, ale o výrazný symbol československého státu. Sloup měl cestujícím jasně ukázat, že vstupují do jeho území.
Podobu navrhli architekt Josef Havlíček a sochař Bedřich Štefan, vítězové veřejné soutěže. Těleso se vyrábělo z lisovaného ocelového plechu a státní znak byl litinový. První kusy putovaly na hranice v srpnu 1925. Do konce následujícího roku jich bylo osazeno 215, další přibývaly ještě v souvislosti s novými celními cestami. Celkem se uvádí 225 skutečně umístěných sloupů, přičemž odborné přehledy zmiňují také sedm dalších, jejichž osud nebo přesné umístění se nepodařilo spolehlivě zmapovat.
Sloupy obvykle stávaly po levé straně komunikace, nejvýše několik metrů od státní hranice. V Ašském výběžku jich podle dobových a regionálních podkladů bylo šest. Ašský exemplář s číslem 16 se zachoval nejdéle.
Sloup, který prošel dějinami pohraničí
Původní sloup stával na tehdejším československém celním přechodu v Aši. Po záboru pohraničí v roce 1938 byl přetřen, československý znak odstraněn a nahrazen hákovým křížem. Po skončení druhé světové války se na něj československé označení vrátilo.
Další desetiletí však přinesla úplně jinou podobu hranice. Ašsko se ocitlo v nepřístupném hraničním pásmu a pohyb v jeho okolí podléhal přísnému režimu. Podle místních svědectví sloup na místě přečkal období železné opony až do roku 1990. Není ale spolehlivě doloženo, kdo o něj v době nepřístupnosti pečoval.
Po pádu železné opony původní artefakt zmizel. Pravděpodobně k tomu došlo v souvislosti s rekonstrukcí silnice, jistý osud sloupu však znám není. Po druhé světové válce se tento typ orientačních sloupů už na obnovených československých hranicích systematicky neosazoval, a dochované originály jsou proto vzácné.
Návrat historického symbolu
O obnovu památky se zasadili místní zájemci o historii v čele s ašským badatelem Bohuslavem Karbanem a Boleslavem Mendoněm. Ve spolupráci s městem Aš zajistili potřebná povolení a návrat sloupu na hranici. Repliku podle dobové technické dokumentace vyrobil v zámečnické dílně Vitalij Godoroža.
Nový sloup váží přibližně 140 kilogramů. Má československé státní barvy a jeho znaky i emblémy jsou zhotoveny z litiny. Slavnostní odhalení připadlo na 28. října, tedy na Den vzniku samostatného československého státu. Instalace se zároveň stala součástí oslav 150. výročí povýšení Aše na město.
Replika tak není jen kopií zaniklého předmětu. Připomíná vznik republiky, změnu hranic po Mnichovské dohodě, poválečné obnovení státu i dobu, kdy byla hranice mezi Aší a německým Selbem téměř neprostupná. Dnes je naopak možné hranici překračovat bez někdejších kontrol a vnímat ji spíše jako prostor pro společný výlet.
Tip na zastavení u Aše
Sloup stojí u bývalého silničního přechodu Aš–Selb/Wildenau, nedaleko místa, kde vedla původní komunikace. Na původním stanovišti dnes vede chodník. Objekt nemá návštěvní dobu, pokladnu ani pravidelné prohlídky, takže se hodí jako krátká zastávka při poznávání Ašského výběžku nebo při procházce podél česko-německé hranice.
Při návštěvě je třeba počítat s blízkostí dopravně významné komunikace a respektovat provoz, pěší trasu i případná aktuální omezení v okolí bývalého přechodu. Nejjednodušší orientace je podle názvu Aš–Selb nebo Aš–Wildenau; samostatná poštovní adresa repliky není v dostupných podkladech uvedena.
Právě v tom spočívá kouzlo tohoto nenápadného místa. Jeden kovový sloup zde dokáže vyprávět příběh celého pohraničí – od sebevědomé první republiky přes válku a uzavřenou hranici až po dobu, kdy se z někdejší překážky stal prostor pro setkávání a cestování.