Malé žulové Slůně stojí ve výšce přibližně 1363 až 1364 metrů nad mořem. Na první pohled může působit nenápadně, jeho poloha mu ale zajišťuje mimořádné postavení. V turistických a mediálních materiálech bývá označováno za nejvýše položenou stojící sochu v Česku. Protože pro toto prvenství neexistuje jednotný celostátní soupis a údaje o nadmořské výšce se v různých pramenech liší, je přesnější mluvit o soše, která bývá za nejvýše položenou v Česku považována.
Slon jako symbol umělecké skupiny
Plastika vznikla v roce 1932 při příležitosti desátého výročí založení umělecké skupiny Jescher. Návrh vytvořila sochařka Amei Hallegerová, manželka umělce Kurta Hallegera, a do kamene jej převedla kamenická firma Förster ze Zlatých Hor. Šedé žulové Slůně měří přibližně 64 centimetrů na výšku a 69 centimetrů na délku. Umístěné je na kamenném pylonu vysokém zhruba 1,8 metru.
Skupina Jescher vznikla v roce 1922. Její členové patřili k okruhu německých umělců spojených s pražskou skupinou Prager Secession, která se snažila podporovat kulturní kontakty mezi Čechy a Němci v tehdejším Československu. Umělci se nejprve scházeli na Ještědu, později si jako místo setkávání vybrali právě Králický Sněžník.
Podle místní tradice souvisel název skupiny se zvukem sloního kýchnutí. Původním symbolem byl šeřík, připomínaný také v písni o šeříku v ještědském údolí. Po přesunu do Jeseníků a na Králický Sněžník se znakem skupiny stal slon. Z drobné plastiky se tak stal nejen výtvarný objekt, ale také připomínka kulturní historie, která dnes nemusí být na první pohled patrná.
Poslední svědek Lichtenštejnovy chaty
Slůně stojí poblíž základů někdejší Lichtenštejnovy chaty a nedaleko pramene Moravy. Chata byla vybudována v roce 1912 na pozemku knížete Liechtensteina staroměstskou sekcí Moravskoslezského sudetského horského spolku. V letech 1922 až 1932 ji vedl Oskar Gutwinski s manželkou a horské stavení tehdy nebylo opuštěným bodem v krajině.
Konaly se zde lyžařské kurzy, závody i společenská setkání. Po druhé světové válce však chata postupně chátrala. Později nesla název chata U Pramene Moravy, ale ani ten její osud nezvrátil. V roce 1971 byla zdemolována. Zůstaly především kamenné základy a právě Slůně patří k nejvýraznějším připomínkám někdejší turistické éry na vrcholu.
Výlet za pramenem, výhledy a rozvodím
K plastice nevede silnice ani lanovka. Poslední část cesty je vždy nutné absolvovat pěšky po značených trasách. Z Dolní Moravy lze výstup částečně usnadnit sedačkovou lanovkou Sněžník, která vede k chatě Slaměnka přibližně do výšky 1116 metrů. Odtud ale následuje horská túra přes hřebenové partie, například kolem Slamníku, Podbělky, Sušiny a Stříbrnického sedla. Trasa je náročná a její délka závisí na zvolené variantě.
Výlet je možné spojit s několika dalšími cíli. Jen několik set metrů od Slůněte vyvěrá Morava, jejíž pramen se uvádí přibližně ve výšce 1380 metrů. Králický Sněžník je zároveň významným evropským rozvodím: voda z jeho masivu odtéká do Severního, Baltského i Černého moře. Za dobré viditelnosti se otevírají pohledy ke Starému Městu pod Sněžníkem, Hanušovické vrchovině a Hrubému Jeseníku. Rozpoznat lze například Praděd, Šerák, Keprník nebo Vozku.
Pokud trasa pokračuje k vrcholu, může návštěvník zamířit také k rozhledně otevřené na polské straně masivu v roce 2022. Ta však se Slůnětem přímo nesouvisí a představuje samostatný cíl výletu.
Socha v chráněné krajině
Králický Sněžník leží v Národní přírodní rezervaci. Chráněné jsou zde mimo jiné horské a rašelinné smrčiny, alpínská bezlesí, prameniště, rašeliniště a vzácné rostliny. Návštěvníci by proto měli zůstávat na značených cestách, respektovat zábrany a řídit se aktuálními pokyny ochrany přírody. V zimě se podmínky rychle mění: mlha, vítr, sníh a led mohou výrazně zhoršit orientaci i prodloužit cestu.
Rostoucí návštěvnost celé oblasti řeší také projekt Sněžnický Zwornik II, který od září 2025 propojuje ochranu přírody, monitoring pohybu turistů a hledání způsobů, jak omezit jejich dopad na citlivé horské prostředí. Slůně tak zůstává snadno dostupným symbolem, k němuž se míří za výhledem a fotografií, zároveň je však součástí krajiny, která potřebuje ohleduplné zacházení.