Jedna dýmka vzniká pomalu, v rukou člověka a s respektem k materiálu. Právě to budou moci návštěvníci poznat během Dne otevřených dveří v dýmkařské dílně Stanislava Bati v Proseči. Rodinná dílna na adrese Na Ručičce 7 se veřejnosti otevře v sobotu 26. září 2026 od 10 do 17 hodin.
Pořadatelé slibují ukázky živé výroby, představení používaných materiálů i vysvětlení jednotlivých pracovních postupů. Součástí programu má být také povídání o historii dýmkařství na Prosečsku, setkání pamětníků a připomenutí řemesel, která s výrobou dýmek souvisejí. Vstup má být podle zveřejněných informací volný a na místě má být připraveno občerstvení.
Od rodinné dílny k oceněnému řemeslu
Stanislav Baťa se narodil v Proseči v roce 1966 a vlastní dýmky začal vyrábět v roce 2002. Navazuje přitom na rodinnou tradici, která podle dostupných podkladů sahá několik generací zpět. Znalosti získával od své matky, která pomáhala v rodinné dílně, i od pamětníků z Proseče a okolí. Při práci využívá také nástroje po dědečkovi a kování z dílny svého otce, pasíře.
Baťa patří podle Národního ústavu lidové kultury k páté generaci dýmkařů ve své rodině. Jeho ruční výroba představuje pokračování domáckého způsobu práce, který byl v regionu kdysi velmi rozšířený. Za udržování této tradice získal v roce 2024 titul Nositel tradice Pardubického kraje a v září 2025 mu byl předán také celostátní titul Nositel tradice lidových řemesel v oboru tradiční výroba dýmek.
Dřevo, briár a mnoho pracovních kroků
Základem dýmek je především dřevo listnatých stromů, například olše, hrušně, lípy, břízy nebo jabloně. Používá se také kořen vřesovce, známý jako briár či bruyère, který se dováží z Řecka. Každý materiál má jinou kresbu i vlastnosti a právě jejich respektování je pro výsledný vzhled dýmky zásadní.
Ruční výroba zahrnuje soustružení, broušení, pemzování, barvení, lakování a závěrečné leštění. Podle typu dýmky se uplatní také kování, akrylát nebo rohovina. Některé kusy vznikají na zakázku a jejich hlavičku může zdobit vyřezávaný motiv, například lidská hlava. Výsledkem proto není anonymní sériový výrobek, ale originál, v němž se potkává řemeslníkův záměr s kresbou konkrétního kusu dřeva.
V rozhovoru z roku 2020 Stanislav Baťa popisoval, že dýmku během výroby bere do rukou nejméně dvanáctkrát. Celý proces tehdy přirovnával k práci trvající přibližně 21 dní, mimo jiné kvůli schnutí a technologickým prodlevám. Konkrétní délka se však může lišit podle typu a náročnosti jednotlivé dýmky.
Řemeslo, které živilo stovky lidí
Podle historie firmy BPK se počátky prosečského dýmkařství datují do roku 1842. Tradované vyprávění spojuje vznik řemesla s Antonínem Pešinou a Filipem Švecem z nedalekých Pasek, kteří se měli s výrobou dýmek seznámit v Kladsku a po návratu ji začít provozovat doma.
V 19. století se výroba rozšířila do Proseče, Záboří, Pasek, Martinic a Podměstí. Kromě dýmkařů se uplatňovali pasíři, soustružníci a řezbáři. Zvláštní úlohu měli takzvaní bakuláři, kteří vyhledávali a dobývali olšové pařezy s výraznou kresbou.
Významným krokem byla dílna Bernarda Kopperleho, založená po roce 1880. Zaměstnávala zhruba třicet dělníků a své výrobky prodávala napříč Rakouskem-Uherskem. V roce 1905 se proměnila v továrnu s parním strojem. Později se začal zpracovávat briár a přibyly frézovací stroje. Na konci 30. let 20. století se v regionu vyrábělo kolem 500 typů dýmek a na produkci se podílelo více než 600 řemeslníků.
Po roce 1950 se výroba dýmek z celého tehdejšího Československa soustředila do Proseče. Domácká výroba tehdy téměř zanikla, s výjimkou několika výrobců selských dýmek. Průmyslová produkce dosáhla vrcholu v 70. letech, kdy se vyráběl přibližně milion dýmek ročně a většina mířila na export.
Proseč jako cíl za dýmkařskou tradicí
Baťova dílna není totožná s továrnou BPK ani s prosečským Muzeem dýmek. Každé z těchto míst ukazuje jinou podobu místní tradice. BPK na Podměstské nabízí po předchozím objednání komentovanou prohlídku průmyslové výroby. Muzeum dýmek na náměstí Dr. Tošovského představuje vývoj řemesla od 19. století do současnosti, historické nástroje i dýmky z různých materiálů a částí světa.
Muzeum sídlí v památkově chráněném roubeném domě čp. 61 z první poloviny 18. století. Objekt přežil požár Proseče v roce 1868 a dnes doplňuje příběh řemesla o kulturní a historický rozměr. Návštěvníci zde najdou také připomínky dýmek slavných osobností, filmových rekvizit nebo takzvaný Malý Prosečský Louvre.
Den otevřených dveří u manželů Baťových tak může být zajímavou zastávkou pro každého, kdo chce poznat české regiony prostřednictvím živých tradic. Program se může ještě změnit, proto je před cestou vhodné ověřit aktuální informace přímo u pořadatele. Pro individuální návštěvu dílny mimo akci je podle dostupných údajů nutná předchozí domluva.