Stekník není jen zámek obklopený zelení. Jeho zahrada je promyšleným pokračováním stavby a zároveň místem, odkud se nejlépe chápe vztah zdejšího šlechtického sídla k okolní krajině. Z vyvýšených teras se otevírají pohledy na vesnici, lány a chmelnice Žatecka – tedy na území, které bylo v září 2023 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
Od tvrze ke zdobnému rokoku
Na místě dnešního zámku stávala kolem roku 1600 pozdně středověká tvrz rodu Kaplířů ze Sulevic. Po konfiskaci během třicetileté války koupil roku 1681 její vyhořelé pozůstatky žatecký měšťan Jan Jiří Kulhánek. Z ruin nechal vystavět barokní zámek, který se v následujících desetiletích proměnil v reprezentativní šlechtické sídlo.
Dnešní podoba vznikala především ve druhé polovině 18. století za Jana Františka Václava Kulhánka z Klaudensteina. Úpravy se neomezily na samotnou stavbu. Proměnou prošly fasády, ohradní zdi, okolí i zahrada. Právě tehdy získal Stekník charakter, díky němuž dnes patří k nejcennějším rokokovým památkám v Čechách. Dochované fresky a iluzivní malby v sala terreně, reprezentačním sále a kapli pravděpodobně vznikly v letech 1767 až 1769.
Pět teras pod zámeckým průčelím
Zámecká zahrada vznikala přibližně v letech 1765 až 1770 úpravou jižního a jihozápadního svahu pod zámkem. Její kompozici určuje hlavní osa vedená od zahradního průčelí. Západní část tvoří pět vyrovnávacích teras, které jsou spojeny schodišti a drží je opěrné zídky.
Jde o princip typický pro italské zahrady, přizpůsobený zdejšímu svažitému terénu. Stekník tak patří k několika málo místům v Čechách, kde se tento typ zahradní architektury dochoval v tak přesvědčivé podobě. Při procházce je dobře patrné, jak pravidelné linie schodišť a zdí kontrastují s otevřeností okolní krajiny.
Historický parter pracoval s geometrickými záhony, takzvanými broderiemi. Ornamentální vzory mohly vytvářet barevné písky, drcené cihly, dřevěné uhlí nebo černá zemina; okraje lemovaly drobné květiny či zimostráz. Zahrada ovšem nebyla pouze okrasná. Podle dochovaných podkladů se v některých částech uplatňovaly ovocné stromy a jižní terasy mohly sloužit jako vinice. V nižších úrovních se nacházely také skleníky nebo hospodářské objekty.
Sala terrena a výhledy do chmelařské krajiny
K zahradě patří sala terrena, zahradní sál otevřený směrem ven. V rokokové kultuře sloužil k odpočinku, společenským setkáním i k vychutnání výhledu. Ve Stekníku tento prostor přirozeně propojuje interiér zámku s terasami a okolní krajinou. V letních měsících se v zahradě uplatňují také popínavé růže a její zákoutí se využívají například pro svatební obřady.
Největší půvab místa spočívá v proměnlivém měřítku. Zblízka návštěvník vnímá zídky, schodiště, výsadby a detaily zahradní kompozice. O několik kroků dál se pohled rozšíří přes střechy Stekníku až k chmelnicím. Zámek zde nepůsobí jako izolovaný romantický objekt, ale jako součást krajiny, která po více než 700 let utváří zdejší hospodářství i vzhled regionu.
Od šlechtického sídla k památce UNESCO
Posledním soukromým majitelem byl švýcarský generální konzul Gérold Déteindre. Jeho rodina vlastnila zámek v letech 1907 až 1949 a právě toto období připomíná hlavní návštěvnický okruh v interiérech. Po roce 1949 sloužil areál Výzkumnému ústavu chmelařskému v Žatci, později také Národní galerii Praha jako depozitář obrazů. Do správy Národního památkového ústavu přešel v roce 1997.
Dnes lze navštívit interiéry západního křídla, samostatně zahradu, výstavní prostory i sklepní expozici věnovanou chmelařství. Mimořádně se mohou otevřít také dosud nezrestaurované prostory jižního křídla. Zápis UNESCO se přitom netýká zámku jako samostatné památky, ale širšího statku „Žatec a krajina žateckého chmele“. Stekník, vesnice a okolní chmelnice v něm tvoří venkovskou část spolu s Trnovany, zatímco městskou komponentou je historický Žatec s průmyslovým předměstím.
Prakticky na výlet
Stekník leží u Žatce, správně však patří pod obec Zálužice. Parkoviště pro osobní auta i autobusy se nachází na návsi přibližně 80 metrů od vstupu. Areál je také na cyklotrase číslo 6 ze Žatce směrem k Postoloprtům. Otevírací doba a dostupnost jednotlivých prohlídek se během roku mění, proto je vhodné ověřit aktuální informace před cestou. Při návštěvě zahrady je třeba držet se vyznačených cest a respektovat ochranu výsadeb, zídek i sochařské výzdoby.