Co znamená být druhému člověku nablízku, aniž bychom ho chtěli měnit nebo zachraňovat? Jak může pláč vyjadřovat nejen bolest, ale také sílu? A jak mluvit o smrti, nemoci a péči, aniž by tato témata zůstávala tabu? Studio ALTA v pražské Libni věnuje říjnový program roku 2026 právě těmto otázkám.
Od 16. do 27. října nabídne několik samostatných akcí. Nejde o festival, který by probíhal každý den, ale o dramaturgicky propojenou řadu představení, workshopu a přednášky s performance. Společným jmenovatelem je zájem o tělo, emoce, vztahy a situace, v nichž člověk potřebuje být viděn a doprovázen.
Empatie jako dotek i hranice
Program zahájí 16. října premiéra inscenace POINT OF TOUCH choreografky Alicy Minar, která bude mít další uvedení také 17. října. Taneční projekt kombinuje dokumentární fragmenty, osobní vzpomínky, imaginaci a pohyb. Zkoumá, jak mezi lidmi vzniká spojení a zda lze zůstat někomu nablízku bez potřeby převzít nad jeho životem kontrolu.
Na představení naváže 17. a 18. října dvoudenní workshop PRACTICES OF EMPATHY, rovněž vedený Alicou Minar. Účastníci se v něm zaměří na doslovný i obrazný význam doteku, na hranice mezi těly a na způsoby, jak vnímat druhého člověka. Pro návštěvníky tak nepůjde jen o sledování hotového díla, ale také o možnost téma aktivně prozkoumat.
Pláč jako síla i způsob komunikace
V neděli 18. října uvede Eva Priečková přednášku s performance I want to keep my grief warm. Akce se věnuje zdrojům souvisejícím se smrtí a smutkem a podle programu proběhne v angličtině. Místo jednoznačných odpovědí nabízí prostor pro přemýšlení o tom, jak se zármutkem zacházet a jak si jej uchovat jako součást osobní zkušenosti.
Na pláč se soustředí také představení Crying Girls, které Eva Priečková připravila se Zuzanou Žabkovou na 20. října. Autorky pracují se stereotypem plačící dívky a obracejí ho naruby: slzy zde nejsou jen známkou přecitlivělosti, ale mohou být projevem odvahy, zranitelnosti, upřímnosti i uvolnění. Inscenace ve slovenštině a angličtině je vhodná od 12 let a navazuje na dlouhodobou spolupráci autorek na trilogii o ženském těle, jeho zranitelnosti, rozpadu a proměně.
O dva dny později, 22. října, uvede německá choreografka Antoinette Helbing projekt On/Crying – The Gravity of Tears. Performance a instalace společně vytvářejí prostor, který je pomyslně utvářený slzami. Pláč se zde stává nejen osobním tělesným aktem, ale také krajinou, do níž mohou diváci vstoupit.
Nemoc, hospic a konečnost života
Závěr říjnové linky patří inscenaci Ať je moje ruka rukou skupiny T.I.T.S. performance group. Premiérově je naplánována na 26. října, další uvedení v režimu Parent-Friendly na 27. října. Dílo je závěrečnou částí trilogie Tumor a vychází z osobních zkušeností s dobrovolnictvím v hospici i z rozhovorů s odborníky a klienty paliativní péče.
Inscenace propojuje performance, tanec, muzikál a storytelling. Otevírá strach ze smrti, potřebu nebýt na konci života sám i otázku duchovna. Podle anotace má proměnlivou podobu a vedle silných emocí pracuje také s humorem a okamžiky prozření. K programu 26. října se avizuje rovněž diskuze o paliativní péči; její přesnou podobu je vhodné před návštěvou ověřit u pořadatele.
Program pro různé způsoby návštěvy
Parent-Friendly termín 27. října může být zajímavý pro rodiče. Během představení je plánováno bezplatné hlídání dětí, předchozí registrace je však nutná. U inscenace Ať je moje ruka rukou je zároveň dobré počítat s hlasitou hudbou, světelnými záblesky, kouřem a výraznou vůní na jevišti.
Studio ALTA sídlí na adrese U Českých loděnic 2158/4 v Praze 8-Libni. Jednotlivé termíny, jazyky, dostupnost vstupenek i případné registrační podmínky se mohou změnit, proto je před návštěvou vhodné zkontrolovat aktuální program kulturního centra. Říjnová dramaturgie ale už nyní ukazuje, že současné umění může být místem, kde se o smutku, péči a konečnosti nemluví zjednodušeně, nýbrž citlivě a z více stran.