Historická kovárna v Těšanech patří k nejzachovalejším památkám tradičního řemesla na jižní Moravě. Návštěvník tu neuvidí pouze vystavené nářadí za sklem. Při vybraných akcích se v autentické dvouohnišťové výhni znovu rozdělá oheň, ozve se úder kladiva do kovadliny a historický prostor na chvíli získá podobu skutečné dílny.
Od vrchnostenského dvora k technické památce
Počátky těšanské kovárny souvisejí s vrchnostenským dvorem, jehož existence je doložena už ve středověku. Obecní historické prameny předpokládají, že dílna mohla vzniknout krátce po založení dvora v roce 1377. Jistěji jsou její dějiny doloženy až písemnými zprávami z konce 17. století.
Dnešní podoba objektu vznikala kolem roku 1700, tedy na počátku 18. století. Čtyřkřídlá přízemní budova s podsíní a zahrádkou představuje charakteristickou venkovskou barokní architekturu. Samostatné umístění kovárny nebylo náhodné: práce s otevřeným ohněm by byla nebezpečná pro okolní stavení, často krytá slaměnými došky.
Výhodou byla také poloha u cest. Těšany míjeli formanští povozníci, jezdci, sedláci, řezníci i vápeníci z okolních obcí. Kovář tak neopravoval jen nástroje a povozy místních obyvatel nebo potřeby vrchnostenského dvora, ale také vybavení projíždějících zákazníků.
Výheň, kovadlina a práce několika lidí
Vnitřní uspořádání dílny odpovídá kovářskému provozu 19. století. Nechybí široký otevřený komín, měchy, kovadlina, ponk ani řada nástrojů pro tváření, vrtání a dokončování kovu. Největší pozornost přitahuje dvouohnišťová výheň, která umožňovala pracovat na více úkolech současně.
Řemeslo tehdy nebylo záležitostí jediného člověka. U každého ohně obvykle pracoval kovář s pomocníkem, často učněm. Další pracovník se mohl věnovat studené práci, například broušení, vrtání nebo dokončení výrobků. Právě toto rozdělení úkolů pomáhá pochopit, proč byla kovárna nejen místem řemeslné zručnosti, ale také spolupráce a předávání zkušeností.
Kovářství zde navíc nelze oddělit od kolářství. Kolářská část expozice ukazuje vznik kola v jednotlivých fázích a připomíná, že vůz potřeboval jak dřevěné konstrukce, tak kovové obruče, kování a další součásti. U vstupu do kolářské dílny je zavěšena replika kola vyrobená tradiční technikou Emilem Uherkou, jehož rodina patří k posledním kolářským rodinám v Česku.
Příběh rodiny Langášků i každodenního života
Kovářský provoz v objektu skončil z ekonomických důvodů v roce 1950. Předtím se zde vystřídali nájemci z rodin Urbánků a Langášků. Langáškovi kovárnu užívali od roku 1790 a jejich rodina ji vlastnila až do roku 1968; podle obecních údajů se v řemesle vystřídalo pět generací.
Expozice proto nepředstavuje jen samotnou dílnu. V hospodářských prostorách jsou velké kusy kovářské práce, například brány, pluhy, části zemědělských povozů a další nářadí. Obytná část s kuchyní, světnicí, dobovým nábytkem a nádobím zase ukazuje, v jakém prostředí kovář a jeho rodina žili.
Kovárna byla v roce 1963 zapsána mezi nemovité kulturní památky. O pět let později ji získalo Technické muzeum v Brně. Po rekonstrukci v letech 1972 až 1975 se objekt otevřel veřejnosti jako jedna z mimobrněnských technických památek muzea.
Mladí kováři vracejí výhni život
Nejvýrazněji se spojení historie a současnosti ukazuje při akci Mladý těšanský kovář. Další ročník je plánován na sobotu 5. září 2026 jako součást Národopisných slavností v Těšanech. Soutěž je určená nastupující generaci kovářů, podkovářů, uměleckých kovářů, zámečníků a studentů příbuzných oborů.
Soutěžící během vymezeného času vytvářejí plastiku na zadané téma. Nejde přitom pouze o jednorázovou podívanou. Některé výrobky zůstávají v expozici nebo ve sbírkách Technického muzea. Při jednom z předchozích ročníků například mladí řemeslníci společně vykovali repliku historické konzole pro trvalé umístění v kovárně.
Součástí programu mají být také ukázky uměleckého kovářství, výroby podkov a kování koní, dětská výtvarná soutěž, jarmark, folklorní vystoupení a projížďky koňským povozem. U časového programu se aktuální oznámení pořadatelů mírně liší, proto je před návštěvou vhodné ověřit přesný harmonogram.
Tip pro návštěvu Těšan
Kovárna stojí na adrese Těšany 33 a běžně bývá otevřená v návštěvní sezoně od jara do podzimu. Prohlídka spojuje kovářskou a kolářskou dílnu, hospodářské zázemí i obytnou část. Živé kování je však spojeno především se speciálními akcemi; při běžné návštěvě jde hlavně o prohlídku historické expozice.
Výlet lze spojit s poznáváním samotné obce, která je spojována také s literární předlohou dramatu Maryša. Těšanská kovárna tak nabízí hned několik vrstev příběhu: architekturu venkovského baroka, dějiny rodinného řemesla, technické znalosti i živou připomínku toho, že tradice se neudržuje pouze vystavováním starých předmětů, ale také jejich používáním a předáváním dalším generacím.