Jen málokteré české sídlo dokáže na jednom místě tak názorně ukázat proměny šlechtické architektury jako Uherčice. Rozsáhlý areál v obci nedaleko znojemské hranice s Rakouskem vznikl na místě pozdně gotické tvrze, v 16. století se proměnil v honosnou renesanční rezidenci a později získal barokní, klasicistní i romantickou podobu. Právě proto se o něm mluví jako o učebnici slohů.
Nejde přitom jen o fasády. Jednotlivé stavební etapy jsou čitelné také uvnitř: ve štukové výzdobě, nástěnných malbách, výmalbách salonů, rodových portrétech nebo v krajinářském parku. Uherčice tak nabízejí spíš vrstevnatý příběh než jediný dokonale sjednocený zámecký obraz.
Od tvrze k renesančnímu sídlu
Základ dnešního zámku položila pozdně gotická tvrz z přelomu 15. a 16. století. Ve druhé polovině 16. století však přišla zásadní přestavba inspirovaná severoitalskou architekturou. Nejvýraznější práce probíhaly mezi lety 1552 a 1564 a pokračovaly i v poslední čtvrtině století.
Tehdy vznikla základní dispozice areálu se Starým zámkem na východě, severním a jižním křídlem a západním spojovacím křídlem s arkádami. Renesanční celek dodnes určuje charakter hlavního nádvoří, přestože další majitelé jeho podobu postupně doplňovali a měnili.
Baroko například nepřineslo úplně novou architektonickou koncepci, ale proměnilo interiéry v reprezentativní scénu. Na výzdobě se podíleli Francesco Martinelli, Giovanni Battista Bussi a štukatér Baldassare Fontana. Uherčické realizace jsou považovány za vrchol Fontanovy tvorby na Moravě. Vznikly salony, kaple i komorní divadlo, které připomínají, že šlechtické sídlo nebylo pouze místem bydlení, ale také prostorem společenského života.
Stopy Collaltů v sálech i sbírkách
Výraznou kapitolu dějin zámku představuje rod Collalto et San Salvatore. Uherčické panství získal roku 1768 a jeho moravská větev zde působila až do konce druhé světové války. Posledním majitelem byl Oktavián Collalto. Rod, jehož moravské kořeny sahaly k Rambaldu XIII. Collaltovi, zanechal v zámku výraznou stopu především klasicistními úpravami.
V roce 1802 nechali Collaltové v severním křídle vybudovat honosný banketní sál. Vznikl přestavbou starého vězení a příruční sýpky, což je příkladem toho, jak se v průběhu času měnilo využití jednotlivých částí sídla. Roku 1822 pak císař František I. povýšil Eduarda III. Collalta do knížecího stavu.
Základní prohlídkový okruh Zámecké interiéry vede společenskými, soukromými i reprezentačními prostory. Návštěvníci uvidí například jídelnu s klasicistní výmalbou, pánský kuřácký pokoj, dámský orientální salon, rodovou portrétní galerii nebo apartmán Odoarda III. Collalta. K nejpůsobivějším místům patří Andělská chodba, jejíž štuková výzdoba náleží k pozoruhodným dílům italských štukatérů na Moravě.
Nový barokní apartmán a polní lože
Další pohled na historii Uherčic nabízí trasa Barokní apartmán, otevřená v srpnu 2025 v patře západního křídla. Čtyři místnosti připomínají vrcholně barokní šlechtické ubytování určené vzácným hostům a současně představují osobnosti i předměty spojené s collaltovskými sbírkami.
Nejvýraznějším exponátem je cestovní lože s baldachýnem. V rodové tradici se dochovalo jako polní lůžko císařského vojevůdce Rambalda XIII. Collalta. Toto podání je namístě chápat jako součást rodové tradice, nikoli jako zcela nezpochybnitelně doložený fakt. Právě podobné předměty však dávají prohlídce osobnější rozměr: za reprezentačními sály se objevuje každodennost cestování, vojenských tažení i života šlechtického rodu.
Obnova, park a hospodářské zázemí
Uherčice mají za sebou složitý příběh 20. století. Po konfiskaci po druhé světové válce areál využíval státní statek, pohraniční stráž i nápravné zařízení pro ženy. Nevhodné užívání a dlouhá absence údržby zámek výrazně poškodily. Památková obnova začala v roce 1996 a pokračuje po etapách. Sedm místností východního křídla, včetně Andělské chodby, se veřejnosti otevřelo v roce 2024.
Pro návštěvu proto stojí za to vyhradit si více času než jen na jeden okruh. Zámek obklopuje francouzský park později přetvořený v krajinářském duchu, na nějž navazuje anglický park. Dochoval se obelisk i umělá romantická zřícenina s vyhlídkou, patrně vystavěná roku 1803 podle návrhu Antona Ortnera. Park lze procházet s audiovizuálním průvodcem.
Odlišný charakter má okruh Zámecký lihovar, který připomíná hospodářské fungování panství. Dochovalo se zde vybavení včetně parního stroje a transmise; líh se v areálu vyráběl až do roku 1969. Aktuální dostupnost jednotlivých tras, otevírací dobu a ceny je vhodné před cestou ověřit, protože se mění podle sezony. Základní okruh navíc vede v prvním patře a je přístupný pouze po schodišti.