Stačí se postavit na vyznačené místo, namířit fotoaparát a z obyčejné návštěvy je rázem malá vizuální show. V Muzeu iluzí Tábor se člověk nestává jen divákem: vstupuje do malovaných scén, nechává se zmenšit nebo zvětšit a hledá úhel, ze kterého optický klam začne fungovat.
Novější táborská atrakce se veřejnosti otevřela v květnu 2025. Sídlí v obchodní pasáži Atlantis v prvním patře na adrese 9. května 640/22. Na rozdíl od klasických muzeí nestaví na historické sbírce, ale na interaktivním zážitku, fotografování a hravém zkoumání toho, jak snadno může zrak oklamat mozek.
Obraz, do kterého se dá vstoupit
Hlavní roli hrají velkoformátové 3D malby. Podle provozovatele je ručně vytváří Klára Janků, která muzeum založila společně s Lukášem Tvrdým. Většina exponátů, konstrukcí a dekorací přitom vznikala svépomocí při proměně původně prázdného prostoru.
Malby nejsou určené pouze k prohlížení. Návštěvníci se stávají jejich součástí a mohou si vyzkoušet například scénu s obřím dinosaurem nebo velkou teniskou. Jinde mohou na fotografii působit jako obr či skřítek, ocitnout se v pokoji s obrácenou gravitací nebo se nechat zachytit ve výjevu inspirovaném táborskou historií, třeba při setkání s Janem Žižkou.
Rozhodující je správná perspektiva. U některých instalací značky na podlaze napoví, odkud se postavit, aby malba a skutečný prostor splynuly v jeden obraz. Právě proto se vyplatí nespěchat od jednoho exponátu ke druhému a zkoušet různé pózy i úhly.
Když zrcadlo neukazuje očekávaný odraz
Expozice nestojí jen na malbách. K vidění jsou také klasické optické iluze a zařízení, která názorně ukazují, jak vnímání ovlivňuje tvar prostoru, světlo a perspektiva.
Výrazným prvkem je Amesova místnost. Podle toho, kde v ní člověk stojí, se může na fotografii jevit jako neobvykle vysoký, nebo naopak drobný. Konstrukce vychází z principu, který v roce 1946 navrhl Adelbert Ames Jr. Podobně překvapivé může být takzvané neviditelné zrcadlo, kde návštěvník vytvoří snímek s osobou stojící v roli jeho odrazu.
Mezi další uváděné instalace patří camera obscura, tedy předchůdce fotoaparátu. V temné místnosti se na ploše promítá skutečný obraz okolí zvenčí. Virtuální prohlídka muzea zmiňuje také deformační zrcadla, Einsteinovu stěnu, rozpůlené tělo, půlený obličej nebo motiv hlavy na talíři. Konkrétní podoba expozice se přitom může v čase proměňovat.
Program pro rodiny i za nepříznivého počasí
Muzeum míří na děti, rodiče, dospělé i seniory. Pro rodiny může být zajímavé tím, že nevyžaduje dlouhé soustředění ani předchozí znalosti. Každý exponát nabízí jednoduchý úkol: najít správné místo, pochopit princip a vytvořit fotografii, na které bude iluze patrná.
Obvyklá návštěva zabere přibližně hodinu až hodinu a půl, podle zájmu však lze u instalací zůstat déle. Fotografování pro osobní potřebu je povolené a přímo vítané. Lepší výsledky obvykle přinese snímání bez blesku, který může na lesklých plochách způsobit odlesky a nežádoucí stíny.
V kontextu Tábora jde o praktický doplněk k historickým památkám, Husitskému muzeu, podzemním chodbám a dalším tematickým místům. Hodí se jako samostatný program i jako zastávka během poznávání města, zvlášť když počasí nepřeje procházce.
Co vědět před návštěvou
Podle aktuálně zveřejněných údajů má muzeum otevřeno od úterý do neděle mezi 9. a 18. hodinou, přičemž poslední vstup bývá v 17 hodin. Vstupné pro dospělého činí 349 korun, děti a studenti zaplatí 249 korun a senioři nad 65 let 199 korun. K dispozici jsou také rodinné vstupenky; děti do 100 centimetrů mají vstup zdarma. Před cestou je vhodné údaje ověřit, protože se mohou měnit.
Muzeum je přibližně sedm minut chůze od vlakového i autobusového nádraží. Autem lze využít například parkování u obchodního domu Dvořák nebo v okolních ulicích. Do expozice se nevstupuje s kočárkem, kufrem ani většími taškami, kočárek je možné odložit u pokladny. Děti do patnácti let musí přijít v doprovodu dospělého a větší skupiny by si měly návštěvu předem rezervovat.
Prostor je podle provozovatele přístupný lidem se sníženou pohyblivostí, zároveň však není vhodný pro návštěvníky na invalidním vozíku a vstup vede pomocí eskalátoru. Lidé s klaustrofobií, epilepsií či jinými zdravotními potížemi by měli zvážit, zda pro ně některé instalace nepředstavují riziko. Muzeum iluzí tak nejlépe osloví ty, kteří si chtějí Tábor prohlédnout z poněkud nečekané perspektivy – a odvézt si kromě zážitku také fotografii, na níž pravidla běžného světa na chvíli neplatí.