Jen málokteré místo v centru Prahy dokáže během několika kroků změnit městskou atmosféru v kulisu raně barokního světa. Valdštejnská zahrada na Malé Straně vznikla v letech 1623 až 1630 současně s palácem Albrechta z Valdštejna a dodnes působí jako promyšlené aristokratické jeviště. Její kompozice má italsko-manýristické kořeny, zároveň ji lze řadit k významným raně barokním zahradám v Česku.
Zahrada vytvořená pro reprezentaci
Valdštejn nechal pro své monumentální sídlo vykoupit pětadvacet domů, několik zahrad, cihelnu a další pozemky. Na rozsáhlém areálu se podíleli architekti Andrea Spezza, Giovanni Pieroni a Nicolo Sebregondi. Výsledkem je prostor o rozloze přibližně 1,7 hektaru, rozdělený do dvou geometricky odlišných částí.
Ve větší části se nachází květinový parter, sala terrena, fontána, grotta a voliéra. Menší část přitahuje pozornost především velkou vodní nádrží s umělým ostrůvkem, skleníkem a Valdštejnskou jízdárnou. Přísně uspořádané cesty, pravidelné záhony a vodní prvky připomínají, že zahrada nebyla založena jen pro odpočinek, ale také jako působivá kulisa k pořádání slavností a přijímání hostů.
Sala terrena a jeskyně plná fantazie
Nejvýraznější stavbou zahrady je sala terrena dokončená v roce 1629. Podle dostupných pražských turistických materiálů jde o největší stavbu tohoto typu v Praze. Její otevřený prostor zdobí fresky a štukatury s výjevy z řecké mytologie a příběhů Trojské války. Autorem malířské výzdoby byl Baccio Bianco a celkem zde lze najít 32 mytologických maleb. Na stropě se odehrávají výjevy z řeckého Olympu.
Hned vedle saly terreny se skrývá grotta, tedy umělá krápníková jeskyně. Její bizarní povrch vznikl z vápenného štuku. Kdo se zadívá pozorně, může ve stěně objevit stylizované tvary živočichů nebo groteskní obličeje. Navazující prostor doplňuje freska s bájí o Argonautech a zlatém rounu. Grotta tak představuje jinou tvář zahrady než pravidelný parter: místo řádu nabízí iluzi divoké přírody a tajemství.
Sochy, které odvezla válka
Sochařskou výzdobu vytvořil v letech 1625 až 1626 nizozemský sochař Adriaen de Vries. Jeho díla zobrazují například Neptuna, Bakcha, Dianu, Apollona, Herkula nebo Láokoóna se syny. Před salou terrenou stojí fontána s kopií sousoší Venuše s Amorem a delfínem, jehož originál vznikl na konci 16. století.
Příběh těchto soch je stejně pozoruhodný jako jejich podoba. V roce 1648 je švédští vojáci odvezli z Prahy jako válečnou kořist. Originály se dnes nacházejí ve Švédsku, zatímco návštěvníci Valdštejnské zahrady obdivují kopie pořízené na počátku 20. století a do areálu instalované při pozdějších úpravách. Nejde tedy o původní Valdštejnovu kolekci, ale její dnešní podoba se snaží historický celek znovu připomenout.
Ostrůvek, paroloď a živí obyvatelé
Dominantou menší části je bazén s umělým ostrovem a kopií sousoší Herkula bojujícího s drakem. Vodní plocha kdysi sloužila také k projížďkám na loďkách. V roce 1816 zde Josef Božek zkoušel model parolodi, což zahradě přidává nečekanou epizodu z dějin techniky.
Dnes vodní hladinu obývají okrasné ryby, mezi nimi sumci, štiky, zlatí jeseni a kapři Koi. Na trávnících a cestách se pohybují pávi korunkatí i bílí, divoké kachny a slípky zelenonohé. V zahradě žijí také výři velcí. Pávi se zde chovají od roku 2000 a téměř každé jaro přivádějí na svět mladé. Spolu s duby, javory, magnóliemi, buxusem, hortenziemi, vinnou révou a sezonními květinami vytvářejí z historické památky živou městskou oázu.
Od Valdštejna k dnešnímu Senátu
Podoba zahrady se v průběhu staletí měnila. V 18. století byla téměř celá zalesněna a prošpikována drobnými cestami, takže získala přírodnější charakter. Ve 20. století se postupně vracely geometrické prvky i vodní plocha. Komplexní obnova proběhla v letech 2000 až 2001.
Od roku 1996 je zahrada součástí sídla Senátu Parlamentu České republiky. V letní sezoně se zde konají koncerty, divadelní představení a další kulturní akce. Pro veřejnost bývá vstup zdarma a zahrada je přístupná sezoně z Letenské ulice, z prvního nádvoří paláce nebo od stanice metra Malostranská. Samotná prohlídka zabere zhruba dvacet minut, vyplatí se však nespěchat: právě při pomalé chůzi vyniknou detaily soch, grotty, fresek i nenápadní obyvatelé zdejšího vodního světa. Před návštěvou je vhodné ověřit aktuální provoz, protože zahrada může být při nepříznivém počasí nebo z technických důvodů dočasně uzavřena.