Na Barrandově se potkává několik příběhů moderní Prahy. Nad Vltavou tu vyrostla zahradní vilová čtvrť, filmové ateliéry i odvážný komplex Barrandovských teras. Nešlo o náhodnou zástavbu, ale o promyšlený prvorepublikový projekt, který měl nabídnout bydlení, společenský život, sport a zábavu v jednom atraktivním místě.
Za vznikem čtvrti stál podnikatel Václav Maria Havel. Stavba vyhlídkové restaurace začala v únoru 1928 a slavnostně otevřený podnik přivítal první hosty v roce 1929. Už v červnu téhož roku se začaly stavět také vily. Urbanistickou koncepci vytvořil architekt Max Urban, který později navrhl i barrandovské filmové ateliéry.
Čtvrť, která využila prudký svah
Barrandov je zajímavý především způsobem, jakým pracuje s terénem. Domy nestojí v pravidelných řadách na rovině, ale jsou zasazeny do prudkého svahu nad řekou. Ulice se stáčejí v serpentinách, mezi vilami se otevírají průhledy do zeleně a dálkové výhledy směřují k Vltavě, Braníku, Vyšehradu i Prokopskému údolí.
Většina domů má dvě až tři nadzemní podlaží a vlastní zahradu. Opěrné zdi, terasy, schodiště a zeleň vytvářejí prostředí, v němž se architektura přirozeně prolíná s krajinou. Právě celek je zde důležitější než jediná reprezentativní stavba. Barrandovská vilová čtvrť je od roku 1993 součástí městské památkové zóny, která chrání také urbanistickou strukturu, svahy a výhledové vztahy.
Přesto není správné označovat celou lokalitu za jednotnou přehlídku funkcionalismu. Vedle strohých domů s plochými střechami a pásovými okny tu najdeme romantizující stavby, vily inspirované kalifornskou haciendou i domy s prvky takzvaného emocionálního funkcionalismu. Pestrost je jedním z důvodů, proč se vyplatí procházet ulicemi pomalu a sledovat detaily.
Vily mezi filmem a společenským životem
Hlavní urbanistická osa vede ulicí Lumiérů přes Kříženeckého náměstí směrem k filmovým ateliérům. Navazují na ni ulice Filmařská, Pod Ateliéry, Skalní, Barrandovská a Pod Habrovou. Právě tady se odehrává nejpůsobivější část procházky: domy jsou často ukryté za ploty a vzrostlou zelení, ale z veřejného prostoru lze dobře číst jejich objemy, terasy, balkony i vztah k ulici.
Za pozornost stojí například vily v ulicích Barrandovská a Skalní, z nichž některé jsou památkově chráněné. Vila na křižovatce Barrandovské a Skalní zaujme kubickými hmotami, pásovými okny a plochou střechou využitou jako obytná terasa. Výraznou roli tu hraje také poloha domu ve svahu. Každé patro může nabídnout jiný výhled a zahrada se stává pokračováním obytného prostoru.
Čtvrť přitahovala obyvatele z různých společenských a profesních kruhů, včetně průmyslníků, umělců a lidí spojených s filmem. Konkrétní příběhy jednotlivých majitelů je však třeba posuzovat opatrně a ověřovat v odborných pramenech. Samotná architektura přesto dobře ukazuje ambici tehdejšího projektu: nabídnout moderní životní styl v dosahu Prahy, ale současně uprostřed zeleně a s výhledem na řeku.
Terasy jako vyhlídka, koupaliště i taneční podnik
Barrandovské terasy navrhl Max Urban v letech 1927 až 1929. Železobetonová stavba s velkými prosklenými plochami, zaoblenými částmi a vyhlídkovou věží působí výrazně i z protějšího břehu Vltavy. Architekt ji vložil přímo do skalního masivu a jednotlivé pobytové terasy přizpůsobil průběhu skály. Interiéry jsou spojovány s architektem Vladimírem Grégrem.
Původní areál nebyl pouze restaurací. Tři velké terasy nabízely prostor k posezení a společenskému životu, později přibyl noční bar Trilobit. Pod terasami fungoval také sportovní areál s bazénem o rozměrech 50 krát 18 metrů, tribunami ve skále, skokanským můstkem, šatnami, klubovnou, pergolou a loděnicí. U Vltavy stával dřevěný prám s kavárnou.
Z někdejšího koupaliště se dochovaly zbytky bazénu, teras, schodišť, fontány a betonové skokanské věže. Nejde však o běžně přístupný turistický areál. Pozůstatky se nacházejí v komplikovaném terénu a jejich stav i přístupnost se mohou měnit. Bezpečné je prohlížet je pouze z veřejně přístupných míst a nevstupovat do oplocených, zarostlých nebo stavebně nejistých částí.
Filmové ateliéry a proměna slavného místa
Filmové ateliéry se začaly stavět v listopadu 1931 a do provozu byly uvedeny o necelé dva roky později. Ve své době patřily k nejmodernějším ve střední Evropě. Prvním filmem natočeným v barrandovských ateliérech byla Vražda v Ostrovní ulici. Filmový průmysl tak nebyl k vilové čtvrti připojen dodatečně, ale patřil k jejímu původnímu konceptu.
Barrandovské terasy dnes procházejí postupnou obnovou a jejich budoucí podoba se může ještě měnit. Současná prezentace projektu počítá s apartmánovým bydlením v nových objektech od studia Kuba & Pilař architekti a se zachováním dominantní role historické restaurace a její věže. Podle lokální informace z 12. srpna 2026 se připravuje dostavba jižní části a rekonstrukce restaurace; případné další etapy i termín otevření je proto vhodné chápat jako plán, nikoli hotovou skutečnost.
Tip na pěší výlet
Nejjednodušší začátek představuje zastávka autobusu 105 Filmové ateliéry, kam lze dojet od Smíchovského nádraží. Trasa může pokračovat přes Kříženeckého náměstí, ulice Filmařská, Barrandovská a Skalní k okolí teras a dále k místu někdejšího bazénu. Počítejte s kopcovitým terénem, prudšími svahy a schodišti. Z veřejných míst si prohlédnete především exteriéry vil, urbanistickou skladbu čtvrti a výhledy. Do soukromých zahrad ani interiérů samozřejmě vstupovat nelze.
Celou oblast lze projít přibližně za hodinu a půl až dvě hodiny. Odměnou není jediná atrakce, ale postupné odhalování toho, jak spolu na Barrandově souvisejí architektura, krajina, filmová historie a paměť místa.