Pod hladinou vodní nádrže Vír I leží stopy někdejších sídel Chudobín a Korouhvice. Přehrada, která dnes zadržuje vodu na Svratce, změnila podobu údolí i život jeho obyvatel. Není však běžným rekreačním místem: její hlavní úlohou je zásobování pitnou vodou, regulace průtoků a ochrana před povodněmi.
Přehrada pro vodu i ochranu před povodněmi
Vodní dílo leží v katastru obce Vír v Kraji Vysočina. Stavělo se v letech 1947 až 1957. Zdroje se rozcházejí v tom, zda uvádět jako začátek provozu rok 1957, nebo 1958; rozdíl může souviset s dokončením stavby a následným uvedením do plného provozu.
Hráz je betonová a gravitační. Podle údajů Povodí Moravy měří nade dnem 66,2 metru a v koruně je dlouhá 390 metrů. Nádrž pojme celkem přibližně 55,4 milionu metrů krychlových vody. Součástí vodního díla je také elektrárna se třemi Francisovými turbínami.
Vírská přehrada tak spojuje několik funkcí, které nejsou na první pohled vidět. Pomáhá zabezpečovat zdroje pitné vody, vyrovnává průtok Svratky a zadržuje vodu při povodních. Právě její vodárenský význam je důvodem, proč se na nádrž nelze dívat jako na volně přístupnou plochu pro rekreaci.
Obce, které zmizely pod hladinou
Výstavba přehrady přinesla zásadní proměnu údolí. Voda zatopila Chudobín a větší část Korouhvice. Původní Korouhvice byla podle obecních informací zbourána a zatopena v roce 1958. Její obyvatelé se museli vystěhovat; většina odešla do Litobratřic u Znojma.
Při nízkém stavu vody se mohou v zatopených místech někdy ukázat pozůstatky někdejších domů, cest nebo vodních náhonů. Nejde však o volně přístupnou archeologickou lokalitu u břehu. Podoba nádrže i dostupnost jednotlivých míst se mění a pohyb v ochranném pásmu vodního zdroje podléhá omezením.
S příběhem zaniklého Chudobína je spojená také Chudobínská borovice, známá mimo jiné díky ocenění Evropský strom roku 2020. Roste na skalním ostrohu nad zatopenou obcí. Ostroh se nachází v ochranném pásmu, kam je vstup zakázán, proto je důležité respektovat značení a nepokoušet se dostat ke stromu přes uzavřené území.
Výlet po veřejných cestách
Okolí Víru lze poznávat pěšky nebo na kole po veřejných cestách. Asfaltová cesta podél levého břehu se využívá jako cyklistická trasa směrem na Dalečín. Konkrétní vedení tras a jejich aktuální průjezdnost je vhodné před cestou ověřit, protože značení i podmínky se mohou měnit.
Dalším cílem v širším okolí je rozhledna Karasín. Výlet lze naplánovat jako cestu za výhledy a krajinou Vysočiny, nikoli jako okruh přímo po celém břehu přehrady. Některé části okolí jsou chráněné a celý obvod nádrže není volně přístupný.
Respekt k vodárenskému pásmu
Vír I není určen ke koupání ani k běžné rekreaci na vodě. Omezený je také rybolov a vstup do ochranného pásma prvního stupně. Návštěvníci by se měli držet veřejných cest, řídit se místním značením a nevstupovat na hráz do uzavřených částí ani ke břehům, kde je přístup zakázán.
Přehrada přesto stojí za poznání. Její význam se ukazuje v technických parametrech i v příběhu obcí, které ustoupily vodnímu dílu. Kdo se vydá do okolí s respektem k jeho vodárenské funkci, může objevit krajinu, v níž se současná infrastruktura prolíná s pamětí zaniklých sídel.