Na první pohled může působit jako malý strom na skále uprostřed přehrady. Chudobínská borovice je však mnohem víc než působivá scenérie. Je živou připomínkou zaniklé obce, proměny údolí Svratky i síly přírody, která dokáže přežít velký zásah člověka.
Borovice lesní roste na skalnatém výběžku levého břehu Vírské přehrady v katastru Dalečína. Je vysoká přibližně 13 až 14 metrů a obvod jejího kmene se pohybuje kolem 1,8 metru. Její stáří odborníci odhadují zhruba na 350 let, některé odhady připouštějí i vyšší věk. Přesné určení komplikuje dutina uvnitř kmene.
Strom, který zůstal po Chudobínu
Chudobín se v písemných pramenech objevuje už v roce 1384. Ještě před vznikem přehrady šlo o živou obec v údolí Svratky, vyhledávanou také turisty. V roce 1930 zde stálo 19 domů a žilo 108 obyvatel. O dvacet let později, při posledním sčítání před zánikem obce, měl Chudobín 22 domů a 143 obyvatel.
Výstavba Vírské přehrady začala v roce 1947 a s ní přišel i konec obce. Obyvatelé byli postupně vystěhováni; vysídlování bylo dokončeno 9. září 1955. Chudobín byl administrativně zrušen v roce 1957 a jeho území následně pohltila vodní nádrž. Dnes připomínají někdejší sídlo především informační panely na Svratecké vodohospodářské naučné stezce a právě borovice na skalním ostrohu.
Strom přitom není nedotčený proměnami přehrady. Při maximálním vzdutí může být jeho kořenový systém zcela zatopen a nad vodou zůstává jen malá část skály. Naopak při nízké hladině vystupuje skalní podloží výrazněji a borovice se tyčí více než 20 metrů nad vodou. Každá návštěva tak může nabídnout trochu jiný obraz.
Od čertových houslí k evropskému Stromu roku
K borovici se váže také místní pověst. Za nocí prý u stromu hrává čert na housle. Pravděpodobnější vysvětlení je mnohem méně nadpřirozené: zvuky může vytvářet silný vítr, který proudí údolím Svratky a naráží do skal a větví.
Skutečný příběh stromu je ale neméně pozoruhodný. Chudobínská borovice zvítězila v české anketě Strom roku 2019 a následující rok uspěla také v evropské soutěži. Získala 47 226 hlasů a stala se prvním českým vítězem této ankety. Její motiv se objevil i na příležitostné poštovní známce vydané v roce 2022. Vyobrazení zachycuje strom v době vysoké vody, kdy z hladiny vystupuje jen malý skalnatý podstavec.
Odborné posouzení z roku 2020 označilo její zdravotní stav za dobrý. Dutina v kmeni sama o sobě nemusí být u velmi starého stromu neobvyklá. Borovici však zatěžuje dlouhodobé sucho a pravděpodobně také kolísání hladiny nádrže, proto je důležité její okolí chránit.
Nejhezčí pohled je z protějšího břehu
K samotnému stromu se návštěvníci vydat nemohou. Borovice leží v I. ochranném pásmu vodárenské nádrže Vír, která slouží jako zdroj pitné vody. Zakázán je vstup k ostrohu, přístup k vodě i plavba. Přibližování po skále nebo z hladiny by navíc mohlo poškodit kořeny, které rostou v mělkém skalním podloží.
Nejlepší pozorování proto nabízí pravý břeh nádrže, zejména úsek mezi Dalečínem a Vírem. Právě tudy vede Svratecká vodohospodářská naučná stezka, dlouhá přibližně 16 kilometrů a doplněná 22 informačními zastaveními. Trasa přibližuje nejen vodárenské dílo, ale také historii zaniklého Chudobína.
Další možností je vyhlídka s lavičkou nad jeskyní Padouška u Veselí. Z místa se otevírá pohled na hladinu přehrady, území někdejší obce i borovici na skalním útesu. Výsledný dojem ovlivní počasí, roční období, okolní vegetace a především aktuální výška hladiny. Pro fotografování tak může být zajímavý jak obraz stromu nad téměř zaplavenou skálou, tak výraznější silueta při nízkém stavu vody.
Výlet za borovicí i dalšími místy Vysočiny
Návštěvu lze spojit s poznáváním okolí Vírské přehrady. Za pozornost stojí vyhlídky Hraběcí stolek, Rossiho skála a Kobylí skála, obec Vír nebo zřícenina hradu Pyšolec. Chudobínská borovice přitom zůstává hlavním motivem, který všechny zdejší příběhy propojuje: starou krajinu, zmizelou obec, vodárenské dílo i současnou péči o přírodu.