Dvě mohutné postavy nesoucí balkon patří k detailům, které se na českých zámcích nevidí každý den. Právě ony dávají zámku ve Volanicích jeho nezaměnitelný vzhled. Karyatidy byly spolu s dalším stavebním materiálem použity podruhé – pocházejí ze zaniklé jezuitské rezidence nebo sídla v nedaleké Sběři.
Volanický zámek stojí přímo v centru obce u hlavní komunikace. Zvenčí tak působí jako přirozená dominanta vsi, i když dnešní návštěvník musí počítat s tím, že nejde o běžně zpřístupněný turistický objekt.
Od tvrze k pozdně baroknímu sídlu
Volanice jsou písemně doloženy už v roce 1325 a na místě dnešního zámku pravděpodobně stála starší tvrz. V 16. století je s obcí spojován rod Volanských. Později se zdejší panství dostalo do rukou dalších šlechtických držitelů, mezi nimiž byl od poloviny 18. století Bernard Zumsande ze Sendberku.
Za Tobiáše Grätzela z Gränzensteinu vznikla kolem roku 1780 nová vrchnostenská budova při hospodářském dvoře. Stavba bývá označována jako pozdně barokní, případně barokně-klasicistní. Nejde o okázalý městský palác, ale o výrazné venkovské panské sídlo, které mělo vedle reprezentace také praktickou vazbu na správu panství.
Obdélná budova s neobvyklým průčelím
Zámek je obdélná dvoupatrová stavba s mansardovou střechou. Jeho nejzajímavější částí je průčelí s portálem a balkonem. Ten podpírají právě druhotně osazené karyatidy v podobě dvou obrů. Nejde tedy jen o dekorativní prvek, ale také o hmotnou připomínku stavby, která ve Sběři zanikla.
V původním areálu se nacházely také severní a jižní budova dependance. Jižní z nich byla v roce 1983 zbořena, zatímco na severní straně navazoval panský dvůr. Zámek proto dnes nepůsobí jako kompletně zachovaný hospodářsko-reprezentační celek, přesto se hlavní budova dochovala v poměrně autentické podobě.
Od šlechtického sídla ke kancelářím JZD
Po roce 1841 přešel zámek na Jana Urfusse. Roku 1870 jej získal kníže Karel Paar, majitel panství ve Vysokém Veselí. V následujících desetiletích už objekt nesloužil jen jako aristokratická rezidence. Po roce 1870 zde byla správa dvora a bydleli tu také úředníci.
Výraznou změnu přineslo 20. století. Po pozemkové reformě došlo k rozparcelování velkostatku a zámek se dvorem koupil v roce 1923 Otta Drábek. Po roce 1949 přešel areál do státního vlastnictví. Až do roku 1997 jej využívalo JZD Volanice jako kanceláře, byty pro zaměstnance a závodní kuchyni.
Dochovaná stavba, proměněný areál
Za zámkem se rozkládá malý park. Odborné popisy jej dnes hodnotí jako neudržovaný a dendrologicky málo významný. Spolu se zbořenou jižní dependancí tak připomíná, že současný stav památky nelze posuzovat jen podle hlavního průčelí. To zůstává výrazné a historicky cenné, okolní areál však přišel o část původní kompozice.
Obecní historický přehled uvádí, že se zámek zachoval téměř v původní podobě, zároveň se ale dostupné informace rozcházejí v otázce dnešního vlastnictví. Starší turistické záznamy jej připisují obci, novější obecní informace hovoří o soukromém vlastníkovi. Také návštěvní režim není jednoznačný: zámek bývá uváděn jako veřejnosti nepřístupný, jinde se objevuje možnost návštěvy po předchozí dohodě.
Co uvidí návštěvník ve Volanicích
Zámek najdete na adrese Volanice 1, přibližně patnáct kilometrů jižně od Jičína. Nejlépe si jej lze prohlédnout z veřejného prostoru jako výraznou historickou dominantu obce, především kvůli portálu s balkonem a karyatidami. Pravidelné prohlídky ani běžné zpřístupnění interiérů nejsou doloženy, proto je vhodné případnou návštěvu předem ověřit u obce nebo vlastníka.
Volanický zámek tak není místem pro klasický celodenní zámecký výlet. Jeho hodnota spočívá v příběhu proměny staršího sídla v pozdně barokní zámek, v neobvyklém původu kamenných ozdob i v autentické stopě, kterou v obci zanechaly šlechtické panství, velkostatek a pozdější zemědělské družstvo.