Neobvyklou vodu objevil Karl Skollaude v roce 1862, když hloubil studnu pro svou bělírnu látek. Voda měla zvláštní chuť, kterou zprvu přičítal zbytkům střelného prachu. Teprve později se ukázalo, že narazil na minerální pramen. Z nenápadného objevu se postupně stalo místo, které ovlivnilo historii Vratislavic i celého okolí.
Areál leží na břehu Nisy mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou. Dnes je součástí Liberce, konkrétně Vratislavic nad Nisou. Jeho příběh je zajímavý právě tím, že v sobě spojuje několik různých vrstev: jednoduché lázně, reprezentativní sídlo, průmyslovou výrobu, stáčení minerální vody i současnou obnovu zanedbaného areálu.
Od pramene k lázním a stáčírně
U pramene nejprve vznikly jednoduché lázně. Minerální voda přitahovala návštěvníky z širšího okolí a Vratislavická kyselka se postupně stala známou regionální značkou. Vedle lázeňského využití se rozvíjela také výroba a stáčení vody, takže areál získával stále výraznější průmyslový charakter.
Po druhé světové válce podnik přešel do státního vlastnictví. Po roce 1989 byl privatizován, ale jeho další osud nebyl příznivý. Výroba byla v roce 2004 zcela zastavena a areál začal chátrat. Stav budov zhoršil také požár. Z někdejšího živého komplexu se stal brownfield s poškozenými objekty, propadlými stropy a vyvalenými zdmi.
Obnova, která začala u výrobní haly
Nová etapa přišla v srpnu 2018, kdy areál a značku získala společnost Kitl. Nešlo o jednoduchý návrat k minulosti. Obnova musela začít především u základní infrastruktury, výrobních prostor a zdrojů vody. Rekonstrukce byla oficiálně zahájena o rok později.
První etapa se soustředila na výrobní halu a technické zázemí. Projekt byl spolufinancován Evropskou unií a podle údajů Libereckého kraje si vyžádal přibližně 28 milionů korun. V roce 2021 byla tato část dokončena a do areálu se přesunula výroba společnosti Kitl. Při tehdejším znovuotevření si prostory přišlo prohlédnout zhruba 2 000 návštěvníků.
V červenci 2022 následovalo představení obnovených vrtů, úpravny minerální vody, nového minerálkovodu a moderní plnicí linky. Akce připomněla 160 let od objevení pramene a znovu přilákala přibližně 2 000 lidí. Ukázala tak, že někdejší průmyslový areál nemusí zůstat jen němou připomínkou minulosti.
Minerálka s novou podobou
Vratislavická kyselka je podle provozovatele středně mineralizovaná minerální voda s přirozeným obsahem oxidu uhličitého. Plyn do ní není uměle přidáván. Na trh se vrátila v přírodní variantě i ve variantách s příchutí pomeranče a citronu, ve skleněných zálohovaných lahvích.
Současné využití areálu je spojeno především s potravinářskou výrobou a stáčením minerální vody. Neznamená to však automaticky návrat někdejších lázní v původní podobě. Dostupné informace dokládají hlavně obnovu výrobní části, vrtů a technologií, nikoli znovuobnovení celého lázeňského provozu.
Co může návštěvník očekávat
Vratislavická kyselka je zajímavým cílem pro každého, koho baví průmyslové dědictví, historie místních značek nebo proměna zanedbaných areálů. Při veřejných akcích bylo možné nahlédnout do areálu a výrobních prostor, seznámit se s technologií stáčení i ochutnat zdejší vodu. V areálu se také nachází účelová komunikace U Kyselky.
Pravidelná otevírací doba ani běžný režim prohlídek nejsou z dostupných podkladů spolehlivě potvrzené. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální možnosti přímo u společnosti Kitl. Areál najdete na adrese U Kyselky 1862, 463 11 Liberec–Vratislavice nad Nisou.
Výlet lze spojit s poznáváním Vratislavic, Liberce a okolí Nisy. Kyselka zde není jen nápojem v lahvi, ale také stopou po době, kdy minerální pramen dokázal proměnit okraj obce v lázeňské a výrobní centrum. Její dnešní příběh zase ukazuje, jak může regionální značka získat nový život bez toho, aby ztratila vazbu na své místo.